Plášť

Plášť. Kral. tak překládají většinou hebr. mᵉ‘íl [Ex 28,4; 29,5; 1S 15,27; 18,4; 24,5; 28,14; Jb 29,14; Ž 109,29; Iz 61,10], označující svrchní tuniku, jež se natahovala přes hlavu. Mimo chrámový personál jej nosili i příslušníci královského rodu. Zde si všimneme pouze výrazů, neuvedených v hesle *Oděv, a označujících různé druhy svrchního oděvu. Tak ’adderet byl jednak p., jenž býval odznakem proroků [1Kr 19,13.19; 2Kr 2,8.13n], obyčejně se srstí [Za 13,4, kde Kral. mají „sukně“], jednak bohatě vyzdobený p., jaký našel Achan mezi jerišskou kořistí. Snad byl dovážen z Babylona [Joz 7,21]. Mi 2,8 vytýká vůdcům lidu, že vydřeli nejen oděv, ale i p. [sr. Ex 22,26]. – beged, svrchní oděv, který nosily i ženy [Gn 24,53; vdovské šaty Gn 38,14]. Obrazně o zlořečenství [Ž 109,19], o hněvu a pomstě [Iz 59,17], o spasení [Iz 61,10, kde mají Kral. roucho], které kdo obléká nebo v něž je oblečen. – Aram. sarbál překládají Kral. u Dn 3,21.27 výrazem p., který sahal od krku až k nohám. – „Vztáhnout křídlo p-ě na ženu“ = vzíti si za manželku [Rt 3,9; Ez 16,8].

V NZ je výrazem p. obvykle přeloženo řecké himation, jež označuje přehoz [Mk 10,50; Sk 12,8] přes spodní šat, nošený bezprostředně na těle [řecky chitón, Kral. sukně Mt 10,10; L 3,11]. Mt 5,10 má na mysli soudní spor, při němž odpůrce žádá méněcenný spodní šat. Ježíš radí, aby mu jeho učedník nechal i vzácnější p. U Mt 23,5 jde o modlitební p. [sr. Nu 15,38]. Ozdobou věřící ženy nemají být nádherné šaty [Kral. pláště 1Pt 3,3], nýbrž mírný a tichý duch.

Řecké chlamys je červený, šarlatový [Kral. brunátný] p. jako odznak vojenského velitele nebo císaře, je-li mimo Italii. Také vojáci měli šarlatový přehoz, upevněný na levém rameni. Právě tento válečný přehoz římského vojína měl být náhražkou císařského p-ě, do něhož žoldnéři oblékli knížete pokoje [Mt 27,28, sr. 21,5], protože nepochopili nárok Ježíšův. *Šarlat.