Štěpovati, štípiti

Štěpovati, štípiti = sázeti, zasaditi, osaditi. *Štěpnice. O Bohu se praví, že založil, štípil ráj v Eden [Gn 2,8], že štípí, t. j. znovu osadí svůj lid v zemi zaslíbené, odkudž byl vyhnán [Jr 24,6; 32,41; Ez 17,22n], a to tak, že už nebude vykořeněn [Am 9,15]. Jeho lid bude nazván štípení Hospodinovo, sadba Hospodinova [Iz 61,3], „výstřelek [výhonek] štípení Hospodinova“ [Iz 60,21], vzešlý z Božího láskyplného a pečlivého pěstění. O této nové vinici, kterou Bůh sám založí, nebude už platiti Ž 80,16n. Snad sem patří také Iz 51,16, kde místo Kral. „abys štípil“ nutno čísti „abych štípil nebesa a založil zemi“. Všemohoucí Bůh [Iz 51,15] vloží svému lidu svá slova do úst a bude jej ochraňovat při plnění úkolu [sr. Iz 49,2], aby po zničení nebe a země [Iz 51,6] stvořil tak nové nebe a novou zemi [Iz 65,17; 66,22] anebo aby se osvědčil jako Stvořitel nebe i země, který má na Siónu svůj lid.

Ž 1,3 praví, že ten, kdo má libost v zákoně Hospodinově, bude jako strom štípený, zasazený při tekutých vodách. Totéž praví Jr 17,7n o člověku, doufajícím v Hospodina. Ž 92,14 ztotožňuje tyto lidi s těmi, kdo jsou štípeni, zasazeni v domě Hospodinově, t. j. kteří tráví své dny v blízkosti Boží. Zato lid Boží, který zapomene na toho, kým byl zasazen při bohatých vodách, i kdyby vypustil už ratolesti a nesl ovoce a proslul slávou, uschne a bude vykořeněn, jestliže se stane nevěrný svému Bohu [Ez 17,2-10].

Na SZ obrazy o štěpování, štípení navazuje Ježíš a celý NZ. V podobenstvích Ježíšových je Bůh přirovnáván k člověku, který měl fík vsazený na své vinici a tři léta marně hledal na něm ovoce [L 13,6n], anebo k člověku, který vysázel vinici, a když ji opatřil vším potřebným, pronajal ji vinařům s nadějí na užitek [Mk 12,1nn]. Jsou to podobenství o lidu izraelském a jeho duchovních vůdcích, kteří jsou spíše podobni plevelu v Boží zahradě než rostlinám, jež zasadil nebeský Otec. Nezbývá než aby byli z Boží vinice odstraněni [Mt 15,13]. – Apoštol Pavel přirovnává svou kazatelskou práci k sázení [1K 3,6nn]; svou zvěstí zasadil, t. j. založil v Korintě sbor Páně. Po něm přišel Apolos a zalil zaseté símě svou učitelskou a pastýřskou činností. Ale prospěch sboru spočíval jen v tom, že Bůh dal vzrůst. Proto ten, kdo sází, a ten, kdo zalévá, jsou si rovni. Jakékoli povyšování jednoho nad druhého je nemístné. Mají ovšem nárok na to, aby byli vydržováni sborem, tak jako ten, kdo založil vinici, má nárok na její ovoce [1K 9,7].