Šlépěj

Šlépěj, šlápota, stopa [nohy]. Kral. tak překládají ve SZ-ě nejméně pět různých hebr. výrazů: kaf [původně dlaň ruky, pak spodek nohy (Dt 28,65; Jb 2,7), chodidlo, šlapadlo; na př. š. nožná (Dt 2,5) = to, co může být přikryto chodidlem; sr. Sk 7,5. *Nožný. Ez 43,7 popisuje chrám jako místo stolice Boží, jeho trůnu (sr. 1S 4,4), a místo š-í jeho noh, při čemž myslí na truhlu úmluvy jako na podnož Božích nohou (sr. 1Pa 28,2; Ž 99,5; 132,7)]; hálík [od slovesa hálak = choditi; Jb 29,6]; 'ášúr [= kročej, krok, Jb 23,11; sr. 31,7; Ž 17,5.11; Př 14,15], 'ákéb [= pata, Gn 3,15, a to, co je patou vytlačeno, stopy po patě, Ž 56,7; 77,20; 89,52; Pís 1,8], ma'gál [= vyjetá kolej Ž 65,12; Iz 59,8; cesta, sr. Ž 140,6; Př 2,9; stezka Ž 23,3; Př 2,18]. Hebr. min'ál může znamenat závoru, ale také střevíc, sandál, to, co uzavírá nohu. Podle toho lze Dt 33,25 překládat: „Tvé střevíce budou železo a měď“, nebo pravděpodobněji: „Železo a měď budou tvé pevnosti“, t. j. budou nedobytelné, nebo „železo a měď budou pod závorami tvými“, nebo také tak, jak to překládají Kral. Všemi těmito obraty má být vyjádřeno bohatství, blahobyt a bezpečnost Asserova. Výraz min'ál se vyskytuje v hebr. bibli pouze na tomto místě. Sr. Jb 29,6, jež překládá Hrozný: „Kdy se brodily mé kroky“v mléce a skála mi vypouštěla potoky oleje“ [sr. Ž 65,12].

Často má š. přenesený význam jako způsob života, cesta, stezka, způsob jednání, jednání. V tom smyslu Ž 89,52 mluví o těch, kteří utrhali š-ím pomazaného Hospodinova, t. j. vysmívali se jeho způsobu života [sr. Ž 56,7]. Iz 59,8 mluví o těch, kteří o cestě pokoje nechtějí vědět a jejichž vyjeté koleje života jsou samá nespravedlnost. Bible mluví také o š-ích Božích, t. j. o způsobu života, který Bůh člověku předepsal a jímž sám žije. Jb 23,11 vyznává, že se jeho noha přidržela š-í Božích, jak jen dovedl. Hrozný překládá: „K jeho kroku se přimkla má noha, přidržel jsem se jeho cesty, aniž jsem se uchýlil. Ž 77,20 vzpomíná na vedení lidu Božího mořem [Ex 14,28n; Ab 3,15]. Byla to cesta, na níž je sprovázel Hospodin [Ex 15,13; Ž 78,52n; 106,9], ale jeho š-e, jeho přítomnost nebyly postižitelné člověku bez víry. Bůh i zde jednal v skrytosti.

V NZ-ě je užito výrazu š. jen v obrazném smyslu o stopách, jež zanechává něčí chování nebo způsob života a jednání. Ve 2K 12,18 hájí Pavel sebe a Tita a ještě jednoho bratra [sr. 2K 8,16nn.22nn] proti výtce, že se snad obohacovali ze sbírky, která byla jejich prostřednictvím a na návod Pavlův vykonána v Korintu. Všichni si při tom přece počínali ve stejném duchu a v týchž š-ích, stopách, t. j. způsobem, ke kterému je tento duch vedl. V Ř 4,12 se mluví o š-ích víry otce Abrahama, kterými mají kráčeti jak neobřezaní [pohané], tak obřezaní [Židé], chtějí-li obstát před Bohem, t. j. má-li jim být přičtena *spravedlnost. Víra Abrahamova, kterou měl už před svým obřezáním, je tu kladena za vzor a výzvu jak pohanům, tak Židům. Jen v této víře je umožněno kráčeti ve š-ích Abrahamových, v obecenství s ním, ke stejnému cíli: *ospravedlnění. Jen tak se může stát Abraham otcem věřících. Nejde tu o napodobování zvláštních projevů a jednotlivých rysů Abrahamovy víry, nýbrž o životní zaměření, o cestu víry. Také v 1Pt 2,21 nejde o napodobování Ježíše Krista v jednotlivostech a ve vnějším způsobu jeho pozemského života, i když se mluví o něm jako o příkladu a věřící jsou vyzáváni k následování jeho š-í. [*Následovati]. Nelze ho napodobit v jeho jedinečném utrpení a smrti „za nás“ [sr. v. 24], ale lze jít cestou utrpení s ním. Následovat š-e Ježíše Krista znamená žít v úzkém obecenství s tím, jenž sám prošel utrpením [sr. 1Pt 4,1]; znamená to totéž, co u Pavla formule „v Kristu“ [Ř 6,1-11]. Pak věřící činí to, co činil Kristus [J 13,15n; 15,12n], i když v jednotlivostech nejde o napodobování [sr. 1J 2,6; 3,3]. Následovat š-í, jít za Kristem může pouze ten, kdo byl přijat za syna „v Kristu“.