Obuv

Obuv. Podnebí v Palestině vedlo k tomu, že chudí lidé chodili většinou bosky. Známy byly dřevěné nebo kožené opánky, upevňované řemínky. Tyto opánky mohly nabýti podoby střevíců [Pís 7,1]. Na obelisku krále assyrského Salmanasara III. jsou zobrazeni vyslanci krále Jehu s nízkými botkami, vybíhajícími v zahnutý roh [asi plátěný]. Vešlo-li se do domu nebo zasedalo-li se ke stolu, byly opánky sundávány [sr. L 7,38; Sk 12,8]. V bohatých domech mívali služebníky, kteří hostům pomáhali při rozvazování a zavazování řemínků u o-i a za pány ponášeli o. i na cestách [sr. Mt 3,11; Mk 1,7; L 15,22; J 1,27]. Také na posvátných místech se nesměla nositi o. [Ex 3,5 sr. Sk 7,33; Joz 5,15]. Není divu, že ve výpočtu kněžského oděvu nejsou vypočítávány opánky. Kněží vykonávali chrámovou bohoslužbu bosky. Váleční zajatci byli ovšem zbavováni o-i a šatů [2Pa 28,15; Iz 20,2nn]. Boso se chodilo i na znamení smutku [2S 15,30; sr. Ez 24,17.23]. Podle Rt 4,7n bylo starodávným zvykem při uzavírání koupě nebo směny nebo nějaké smlouvy vyměňovati o. Také v levirátním právu měl střevíc důležitou úlohu: vdova, s níž nechtěl příbuzný mrtvého, bezdětného manžela uzavříti sňatek, zula mu střevíc a plivla do tváře [Dt 25,9n]. Vrhnouti na někoho nebo něco o. znamenalo zabrati to anebo učiniti z něho otroka [Ž 60,10]. Je nesnadné uspokojivě vysvětlit různost nařízení Ježíšových při vyslání učedníků: podle Mt 10,10; L 10,4; 22,35 zakázal bráti s sebou o. a hůl, podle Mk 6,9 to však přikázal. Ježíš ovšem žádal na učednících, aby brali s sebou jen to nejnutnější. Cestovatelé tvrdí, že delší cesty v Palestině nebylo možno podniknouti bez nějaké o-i. Upozorňuje se také na to, že rabíni dovolovali i truchlícím nositi o. za městem. Není však vyloučeno, že znění Mt [zápověď o-i] má na mysli ne tak vlastní cestování jako misijní vystoupení učedníků: při něm se měli přizpůsobit pravidlům o vstupu na posvátnou chrámovou horu, na kterou podle Mišny nesměl nikdo vstupovat obut a s holí. Tím měli učedníci dát najevo, že zvěst evangelia je projevem posvátné přítomnosti, jejímž znamením je chrám. – Pavel mluví o o-i obrazně, když popisuje výzbroj [*odění] křesťanovu v Ef 6,15. Navazuje tu na Iz 52,7. Jde o plnou pohotovost ke zvěstování evangelia, jež potřením satanských mocí přináší pokoj. Možná, že měl Pavel na mysli i římské legionáře, kteří nosili polobotky se silnou podešví a dírkovaným svrškem.