Cestování

Cestování v Palestině bylo takové jako všude jinde ve starověku s výjimkou toho, že Izraelci nestavěli mosty ani přes řeky ani přes údolí, aby neusnadňovali vpád nepřátel. Chodilo se většinou pěšky; dopravním prostředkem zámožnějších byl osel, mezek nebo velbloud. Koňů se užívalo jen k účelům loveckým nebo válečným, kdy byli zapřaženi do lehkých dvoukolových vozů. V Nu 7,3 čteme, že knížata lidu věnovala levitům 6 přikrytých vozů a 12 volů, aby mohli přepravovat nejtěžší součásti stánku úmluvy. Jistě se užívalo i nákladních vozů [1S 6,7], z počátku dvoukolových, později čtyřkolových. Ale v hornatých krajinách palestinských byly čtyřkolové vozy příliš těžkopádné. Z Iz 66,20 se dovídáme, že se užívalo i nosítek [Kraličtí: nůše]. Ve SZ máme několik výrazů pro cesty. Nejstaršími byly asi „cesty královské“ [Nu 20,17; 21,22], snad cesty, které vystavěli Egypťané, dokud vládli nad Palestinou. Vykopávky však našly stopy ještě starších silnic. Jinak se užívalo nedlážděných silnic, jež snad poněkud vyčnívaly nad své okolí a pro zvláštní příležitost musely být upravovány [Iz 40,3]. Teprve za Římanů byly tyto silnice dlážděny [k vojenským účelům]; ale už za Šalomouna podle Josefa Flavia byly silnice do Jerusalema dlážděny černým kamenem. Vedle těchto silnic bylo v Palestině množství stezek, vyšlapaných chodci, dále poněkud upravenější širší cesty a konečně cesty vozové.

Rozumí se, že cestování bylo spojeno s mnohými nesnázemi. Už brodění přes řeky bylo nebezpečné [2K 11,26] a přepadení nekalými živly bylo na denním pořádku [L 10,30]. Proto se cestovalo ve větších společnostech [karavanách]. Na křižovatkách bývaly „hospody“ [L 2,7], vlastně jen společné noclehárny, obehnané vysokými zdmi a na noc uzavírané branou. V nádvoří bývala studna k napájení dobytka. Teprve Římané nastavěli podél silnic větší množství těchto útulků pro cestující.

Od března do podzimu, kdy bylo moře klidné, mohlo se k cestování užíti i námořních plavidel. O Salomounovi a Jozafatovi čteme, že nastavěl lodi v Rudém moři [1Kr 9,26; 22,49] a dokonce o pokolení Dan se dovídáme, že se zaměstnávalo mořeplavbou [Sd 5,17], ale teprve od 5. stol. Tyrané a Sidóňané začali budovat přístavy na středomořských pobřežích Palestiny [Azdod, Aškalon, Gáza]. Herodes Veliký usiloval o zřízení přístavu v Cesarei. Plulo se obyčejně podél pobřeží, protože plavidla byla ještě nedokonalá a nemohla se odvážiti na širé moře. Nejlepší popis starověkého mořeplavectví s odbornými názvy najdeme ve vylíčení cesty Pavlovy do Říma [Sk 27-28].