Jehu

Jehu [=? Jahve je On], syn Jozafata, syna Namsi [1Kr 19,16], vznešený vojevůdce severoizraelského krále *Jorana [2Kr 9,2]. Když se Joram léčil v Jezreel ze svého poranění v bitvě s Amorejskými, uchvátil Jehu vládu, dav se od vojska v Rámot Galád prohlásiti za krále. Jehu je zakladatel nové, čtvrté dynastie; kraloval v Samaří 28 let [2Kr 10,36; asi 842-815 př. Kr.]. Učinil konec kultu Bálovu a domu Achabovu. Joram i matka jeho Jezábel a všechen dům jeho byli pobiti, ano i Ochoziáš, král judský, náhodou přítomný, byl zabit [2Pa 22,9]. Potom se obrátil J. proti Samaří, kde dleli synové Achabovi. Ze strachu před J. vydali Samařští 70 hlav princů královských a přinesli mu je do Jezreel; nato se odebral J. do Samaří a dal 42 synů krále Ochoziáše povražditi. Svolal pak všechny kněze Bálovy. I ty dal povraždit [2Kr 10,12-18]. Přes tuto zdánlivou horlivost „nechodil J. v zákoně Hospodinově celým srdcem svým“ [2Kr 10,29.31]. To ovšem nemohlo zůstat bez následků. Syrský král Hazael dobyl všecku zemi Galádovu, Gádovu, Rubenovu a Manassesovu a Aroer při potoku Arnon i Bázan [2Kr 10,32.33]; odjal tedy celé Zajordání Izraelovi. Jehu se potom obrátil o pomoc ke králi assyrskému Salmanazarovi III., jemuž se za to stal poplatným. Zemřel v Samaří, kde byl pohřben. Jeho nástupci se stali postupně Joachaz, Joas, Jeroboám II. a Zachariáš [2Kr 10,30; 15,8-12].

2. J. prorok, syn Chananiův; ačkoli pocházel z Judstva, směřovalo jeho vystupování hlavně proti Izraelovi. Jeho otec Chanani byl prý oním prorokem, který útočil na Azu, krále judského [2Pa 16,7]. S J. se nejprve setkáváme v 1Kr 16,1-7 v proroctví proti Bázovi, králi izraelskému. Potom po 30 letech vytýká Jozafatovi jeho spojenectví s Achabem [2Pa 19,2.3]. Přežil Jozafata a napsal prý jeho životopis [2Pa 20,34].

3. J. [1Pa 2,28], muž z pokolení Juda, z čeledi Ezron, z rodiny Jerachmeelovy.

4. J. [1Pa 4,35], muž z pokolení Simeonova, syn Jozabiášův.

5. J. Anatotský [1Pa 12,3], jeden z předních hrdinů z pokolení Benjamin, který se připojil k Davidovi v Sicelechu.