Jehoram

Jehoram [= Hospodin je vysoký, vznešený. Není ovšem vyloučeno, že Rám i zde – jako *Abiram a j. – je přívlastkem Bálovým a že tedy jméno vlastně znamená: Hospodin je Bál. Sr. k tomu biblickou charakteristiku krále Jehorama i *Joram]. – 1. Syn Josafatův, král Judsky [asi 849-842 př. Kr.; 2Kr 1,17], který nastoupil vládu jako muž 32 letý. Měl za manželku Atalii, dceru Achabovu, a brzy podlehl vlivu domu Achabova. Jakmile Jozafat umřel, dal J. na podnět kruté Atalie zavražditi všecky své bratry a některé z předních knížat judských [2Pa 21,2-3]. Potom zavedl modlářství v království Judském [2Pa 21,6]. Tu mu bylo doručeno psaní proroka Eliáše, jenž mu pro modlářství a bratrovražednou bezbožnost oznamoval tresty Boží, které stihnou jej a celý jeho dům a rodinu; on sám onemocní nezhojitelnou nemocí. Proroctví to se do dvou let naplnilo. Judské království počalo se zvolna drobiti; odpadli Idumejští, kteří, zvolivše si vlastního krále, zůstali na Judovi nezávislí. Tím ztratili Judští obchodníci cestu k přístavu Elatskému na Rudém moři. Rovněž Lebno na severu v pohoří Efraim odpadlo [2Kr 8,20-22; 2Pa 21,8-10]. Potom útočili Filištínští; beduini arabští [2Pa 21,16] z končin Chussimských vtrhli do Jerusalema, rozchvátili všechno jmění při domě královském, ano i syny jeho a ženy jeho kromě nejmladšího Joachaza. Sám pak J. roznemohl se nezhojitelnou nemocí a po dvou letech a po osmiletém kralování sešel, že „po něm netoužili“ [2Pa 21,20] a zemřel v hrozných bolestech. Za jeho dvouleté nemoci vládl jako regent jeho syn Ochoziáš [sr. 2Kr 9,29 s 8,25n]. J. byl pochován bez poct v městě Davidově, ne však v hrobech královských.

2. Jeden z kněží, které ustanovil Jozafat k vyučování lidu [2Pa 17,8].