Odění

Odění [stč. = zbroj sr. Ez 32,27; 39,9n; Nu 32,20n.27]. Pavel v přeneseném smyslu mluví o o. křesťanského bojovníka, jež je sice s to zbořiti hradby [Kral. ohrady 2K 10,4], ale není tělesné, hmotné, nýbrž duchovní [2K 6,7]. Každý křesťan má své údy propůjčit Bohu za zbraně [Kral. : odění; Žilka: nástroje] spravedlnosti [Ř 6,13] a světla [Ř 13,12; sr. 1Te 5,8]. Jde o poslední boj mezi Bohem a satanskými mocnostmi, na němž má křesťan podíl. Podobně je tomu v 1Pt 4,1, kde jsou křesťané vyzýváni, aby se vyzbrojili týmž smýšlením, jakým byl vyzbrojen Kristus. Ovšem, zde nejde o útočnost, nýbrž o utrpení bez odporu, o odumření hříšným žádostem.

Výraz celé odění, které Pavel popisuje v Ef 6,11-13, je překladem řeckého panoplia, k němuž patřily štít, meč, dva oštěpy, helmice, kovové pláty na ochranu noh, pancíř na ochranu prsou a břicha, dobré boty a p. Také Izraelci znali tyto zbraně [štíty různé velikosti 2S 1,21; 8,7; Jr 46,3; helmice (lebky) Ez 23,24; 27,10; pancíře 1S 17,38; Jr 46,4; plechovice na nohy 1S 17,6; meče, kopí, luky a praky 1S 17,5nn.45.51]. Také Hospodin je obrazně popisován jako válečník v plné zbroji [Iz 42,13; 59,17; Ž 35,1-3 sr. Iz 34,6; Ez 21,9; Ž 7,13n; Zj 1,16; 2,12.16; 6,2; 19,11-21] k naznačení toho, že Bůh vynaloží celou svou spravedlnost, aby svému lidu – a tím celému světu – přinesl spásu a potřel všecko, co se mu staví na odpor [Ž 89,17; 98,2; 145,7; Iz 5,16].

Všimněme si podrobněji jednotlivých částí zbroje křesťanského těžkooděnce. Především tu jde o pás pravdy [Ef 6,14 sr. Iz 11,5]. Pavel má na mysli spíš kalhotovou zástěru římského vojáka, zhotovenou z volných nebo sešitých pruhů, než pás, jaký nosili vojáci v době, kdy nebyl ještě nošen pancíř. Pravdou mínili starší vykladači spolehlivost, opravdovost, evangelium jako ztělesnění nejvyšší pravdy, novější vykladači Boží skutečnost, kterou je věřící chráněn tak jako vojín svou zástěrou. Jako by Pavel řekl: „Spolehněte na to, že Bůh je s vámi; opásejte se touto spolehlivou skutečností“ – Dále tu jde o pancíř spravedlnosti. Starší bojovníci nosili kožené, kovem pobité brnění, jež chránilo prsa, břicho a záda; později šlo o celokovové brnění nebo železnou kroužkovou košili anebo brnění z kovových plátků, jež mělo tu nevýhodu, že bylo příliš těžké [brnění Goliášovo vážilo podle 1S 17,5 60 kg!] Bylo výsadou šlechty [1S 17,38; 1Kr 22,34], později je prý měl i u Izraelců každý voják [2Pa 26,14; zbroj železná u Jb 20,24]. Spravedlností tu myslí Pavel *spravedlnost před Bohem nebo od Boha, jíž dosahuje křesťan vírou v Krista [Ř 3,22]. Ta chrání před útoky zlých mocí [Ř 8,38n]. V 1Te 5,8 mluví Pavel o pancíři víry a lásky. – *Obuv pohotovosti k evangeliu pokoje [Ef 6,15]: křesťan má býti vždy připraven ke zvěstování evangelia, jež přináší pokoj. – Štít víry [Ef 6,16]. Štíty bývaly různé velikosti a různého tvaru, od štítu, chránícího celé tělo [1Kr 10,16; 2Pa 9,15; braň v 1S 17,7.41] až po kruhovitý nebo čtvercový lehký štít dřevěný, potažený kozí [Kral. překládají nedůsledně štít i pavéza; toto: Sd 5,8; Ž 35,2; Ez 23,24]. Spojení věřícího s Bohem skrze víru zneškodňuje i ohnivé šípy ďáblovy [sr. 1J 5,4; 1Pt 5,9]. Dále *lebka [= přikrývka lebky, přilba] spasení. Lebka bývala kožená, později kovová [1S 17,38; 2Pa 26,14], připevněná řemínky kolem krku nebo pod bradou a chránící hlavně zátylek a hlavu. Iz 59,17 označuje v obrazném smyslu Boha jako toho, jenž má lebku spasení, když se chystá k soudu světa a vysvobození svého lidu. Obraz vyjadřuje Boží spasitelnou vůli. Pavel užívá téhož obrazu o věřících, při čemž myslí na už přijatou, ale také na konečnou spásu [1Te 5,8], jež posiluje v boji proti temným mocnostem. Pavel se zmiňuje ještě o *meči Ducha [slovu Božím], sr. Žd 4,12.