Pancíř

Pancíř [stč. z lat. pancera, brnění, jež původně chránilo břicho a prsa, později označení zbroje na celé tělo] se skládal obyčejně ze dvou částí, z nichž jedna chránila prsa a břicho, druhá záda. Egyptské p-e bývaly z kožených pásů spojovaných měděnými spojkami. Goliáš měl p. brněný, t. j. z kovových šupin, spojovaných kroužky [1S 17,5]. Jeho váha je udávána na 5000 lotů [asi 81.85 kg, podle jiných jen 60 kg]. Podmínkou dobrého pancíře bylo, aby vážil co nejméně. U Římanů bylo pravidlem, aby celá váha výzbroje nepřesahovala 26.19 kg [z toho se počítalo na p. se 17,6 kg]. Jiné p-e byly zhotoveny z prošívaného lnu, vlny nebo houně, zpevněných kovovými součástkami železnými, bronzovými i zlatými [zbroj železná u Jb 20,24; Zj 9,9.17]. Římané znali už pancéřovou košili z kovových řetízků. Jednotlivé součásti p-e byly spojovány sponkami nebo háčky [1Kr 22,34]. U Izraelců byly p-e z počátku výsadou vojevůdců [1S 17,38] a králů [2Pa 18,33], teprve Uziáš ozbrojil p-em všecko vojsko [2Pa 26,14].

Obrazně mluví Iz 59,17 o Boží spravedlnosti jako o p-i, který si oblékl Bůh, aby hájil svůj lid proti nespravedlnosti [sr. Am 5,7; Iz 5,16; Ž 5,9; 22,32; 89,17; 98,2; 145,7]. Obléci se v p. = připravit se k boji. V podobném smyslu mluví Pavel v 1Te 5,8 o p-i víry a lásky, jímž se mají ozbrojiti křesťané k poslednímu boji. Nejde tu ani tak o zdůraznění ochrany jako připravenosti. Jinak je tomu v Ef 6,14, kde jde o ochrannou zbraň [„p. spravedlnosti“] jako součást celého *odění Božího [Ef 6,13]. Je to spravedlnost před Bohem nebo od Boha [Ř 3,22], v níž jsou věřící chráněni proti útokům zlých mocí [Ř 8,38n, *Ospravedlnění], dovedou-li jí ve statečném boji správně užívat.