Vdova

Vdova. Žena, která úmrtím ztratila manžela, byla předmětem zvláštní úcty a péče u starých Izraelců, i když byla odkázána vlastně jen na laskavost příbuzných [nejstaršího syna, jemuž prvorozenské právo to nařizovalo a majetkové poměry to dovolovaly] a milosrdenství bližních. V. totiž nedědila po zemřelém muži a často se musela vracet do domu svého otce [Gn 38,11; Lv 22,13]. Nosila zvláštní šat [Gn 38,14.19], odkládala ozdoby a neobčerstvovala obličej olejem [sr. Judit 10, 3n; 16,8]. Už to, že Bůh byl prohlašován za manžela a zvláštního příznivce vdov a otce sirotků [Dt 10,18; Ž 68,6; 146,9; Př 15,25; Jr 49,11], bylo podnětem milosrdné péče o v-y [Iz 1,17; Jr 7,6; 22,3n; sr. Jb 22,9n; Ž 94,6; Iz 1,23]. Zvláště Dt pamatuje ve svém zákonodárství na v-y, stavíc je na roveň levitům a sirotkům [Dt 14,28n; 16,11nn; 24,17-21; 26,12n; 27,19] a hrozí Božím soudem těm, kdo s v-mi zacházejí nelaskavě [sr. Ex 22,22nn; Za 7,10nn; Mal 3,5]. V době makkabejské dostávaly vdovy i část válečné kořisti [2Mak 8,28] a jejich peníze byly ukládány v chrámě, aby byly lépe chráněny [2Mak 3,10]. Nezůstal-li z manželství dědic, měl podle *levirátního práva pojmouti v-u bratr zesnulého manžela. První syn, který se zrodil z takového manželství, byl pokládán za syna zesnulého manžela [Dt 25,5nn]. Zdá se, že v době Ježíšově zastávaly v-y nějaké pomocné místo v chrámě [L 2,37] jako pomocnice levitů.

Ježíš vytýkal zákoníkům, že přivádějí na mizinu domy vdov pod záminkou dlouhého modlení [Mk 12,40]. Nevíme přesně, co se touto výtkou myslí. Zdá se však, že si zákoníci dali platit za svou duchovní i jinou péči a snad i za své modlitby, ač podle předpisů měli to konat zdarma. První křesťanská církev pečovala o v-y [Sk 6,1; Jk 1,27]. Ve sborech, které spravoval Timoteus, se o v-y, jež jsou označeny jako ‚pravé‘, t. j. skutečné, starala církev, jestliže neměly nikoho, kdo by o ně pečoval [1Tm 5,3n.16]. Předpokladem byl věk nejméně šedesáti let, pouze jediné provdání a dobrá pověst o jejich činnosti ve sboru [1Tm 5,9n]. Zdá se, že to byla obdoba chrámových vdov z doby Ježíšovy a že se tu setkáváme s počátky zřízení, jež mělo význačnou úlohu v církvi ve 2.-4. stol. Byl to jakýsi vdovský řád, jehož povinností bylo sloužiti církvi, dozírati na ženy sboru a zvláště pečovati o v-y a sirotky. Synod v Laodiceji r. 364 tuto instituci zrušil.