Stezka

Stezka. Hebrejština má pro to, co Kral. vyjadřují slovem s., nejméně šest různých výrazů: derek [= cesta, Ž 25,4; 77,20; Oz 2,6], nejčastěji 'órach [odvozeno od slova 'árach = putovati], básnický výraz pro cestu [na př. Jb 8,13; 13,27; Ž 8,9; 17,4; 119,9.128; Iz 2,3; 3,12], nátíb nebo nᵉtíbá [odvozeno od slovesa nátab, jež snad podle Fürsta znamená šlapati, dupati, podle Gesenia nabobtnati], rovněž básnický výraz pro ušlapanou nebo uměle navršenou s-u [na př. Sd 5,6; Jb 18,10; 30,13; Př 22,25; Iz 42,16; 43,16; 58,12; Jr 6,16; Pl 3,9; Jl 2,7; Mi 4,2 a j.]; dále ma'gál [= vozy vyjetá kolej, na př. Ž 23,3; Př 2,18; 4,11.26; 5,6.21 a j.], mᵉsillá [= navršená, veřejná cesta, na př. Ž 84,6; Iz 40,3 a j.] a konečně miš'ól [= soutěska, pěšina na př. mezi dvěma vinicemi, Nu 22,24]. Kral. ovšem překládají většinu z těchto výrazů i slovy cesta, silnice, šlépěje a pod. Někdy hebr. text mluví o s. i tam, kde žádné skutečné, patrné cesty není [Ž 8,9; 77,20]. Nový, duchovní Izrael bude nazýván „napravovatelem stezek k bydlení“ [Iz 58,12], t. j. Izrael učiní zemi znovu obydlitelnou tím, že všecka místa spojí schůdnými stezkami [sr. Iz 45,18].

V přeneseném smyslu s. = způsob života, jednání [Jb 13,27; 33,11; Ž 17,4; 119,9.128; Př 2,13.15.18.20; 4,14.18; 5,6.21; 8,20; 12,28; 15,19; 22,25]. „Boží s.“ = Bohem předepsaný způsob života [Iz 2,3; Mi 4,2], „s. soudu“ = pravý způsob života nebo jednání podle práva [Př. 2,8; 8,20; 17,23; Iz 40,14], „s. věku [předešlého]“ = způsob života a názory minulého věku [Jb 22,15]; podobně „s-y starobylé“ [Jr 18,15]. Heger překládá Jr 18,15: „Vrávorají na svých cestách v pradávných svých chybách. Jdou stezkami klikatými neschůdnou svou dráhu“. Avšak ne každá stará s. je zavrženíhodná. Jr 6,16 vyzývá lid, aby se vyptal na staré zvyky a tradice a zjistil, která cesta je dobrá. „S-y nešlechetnosti“ = zhoubné nástrahy. Hrozný překládá Jb 30,12n: „Po pravici povstává mládež; nohy mi podrážejí a cesty své zkázy nastrojují proti mně. Boří mou cestu, přispívají k mé zkáze“ [Iz 3,12 „cestu stezek svých ukrývají“ = směr svých stezek matou. Sr. Př 12,28]. „S. přímá“ [Ž 27,11] = život, odpovídající Božím příkazům [sr. Ž 5,9; Př 4,11]. Podle Př 3,6 ten, kdo chodí jen takovými cestami, na nichž je mu jasná vůle Boží, může mít naději, že Bůh bude spravovati [= napřímí, urovná] jeho s-y, t. j. jeho život [sr. Iz 26,7]. „S-y Hospodinovy“ [Ž 25,10] = Boží jednání s člověkem; s-y, kterými Bůh vede člověka [sr. Dn 4,34]. Dá-li se člověk jimi vést, shledá, že nejsou nic jiného než milosrdenství a pravda. O nevěrných Judejcích praví Iz 59,8, že „s-y své převracejí tajně; kdožkoli po nich chodí, nemívá pokoje“. Jde o úmyslné upravování životních zásad ve vlastní prospěch a ze zlomyslných zájmů; kdo třebas i náhodou jejich cesty křižuje, má po pokoji [sr. Ž 1,1.6]. Poněvadž Bůh je sám *spravedlivý, vodí své věrné po „s-ách spravedlnosti“ už kvůli svému jménu, t. j. vodí je pravou cestou [Ž 23,3]. Iz 42,16 pak prorokuje, že přijde čas, kdy Bůh i duchovně slepé povede po s-ách jim doposud neznámých. Iz 43,16 zřejmě navazuje na východ lidu Božího z Egypta. Praví-li Bůh u Oz 2,6, že oplete cestu svého lidu trním a ohradí hradbou, znamená to spasitelné jeho zasažení, aby lid nemohl najíti své vlastní s-y, t. j. nemohl se navrátiti k hříšnému způsobu svého života. V Ž 84,6 se mluví o „s-ách v srdci“. Míti něco v srdci znamená po něčem vytrvale toužit, něčím se ustavičně zaměstnávat. Žalmista říká, že ti, kteří touží po Jerusalemu, ustavičně se obírají s-ami, jimiž se budou ubírat [sr. Jr 31,21]. Už to jim dodává sílu ke zdolání všech překážek na daleké cestě. Je možno ovšem se Zemanem také překládat: „V jejichž srdci jsou upraveny cesty“ nebo volněji s Lutherem: „Kteří jdou za tebou srdcem“.

Mt 3,3; Mk 1,3; L 3,4 navazují na zvyk připravovati a upravovati s-y a silnice, když byla ohlášena návštěva panovníka a jeho průvodu. Přípravou s-k je míněno pokání.