Heslo
Aron
Aron [o významu slova není mezi badateli shody], syn Amrama a Jochebed z pokolení Leví [Nu 26,59], mladší než jeho sestra Maria [Ex 15,20], ale o 3 roky starší než jeho bratr Mojžíš, jehož se stal mluvčím a pomocníkem při vyvedení lidu izraelského z Egypta [Ex 4,14; 7,1n]. Byl nejen vyjednavačem na dvoře faraónově [Ex 4,30; 7,2], ale i činným pomocníkem Mojžíšovým, prováděje k jeho rozkazu a s jeho holí i divy [Ex 4,30; 7,2.9.19; 8,5.16]. Když Izraelci podnikli bitvu s Amalechem, podpíral Aron a Hur Mojžíšovo umdlévající rámě [Ex 17,9-12]. Mojžíš mu udělil z Božího rozkazu hodnost dědičného nejvyššího kněze [Nu 16 a 17]. Tuto hodnost poskvrnil zhotovením zlatého telete, modly podle vzoru egyptského [Apis], když Mojžíš prodléval na hoře Sinai. Když však litoval tohoto svého hříchu, Mojžíš se za něho přimlouval u Boha [Dt 9,20]; přesto se později odvážil vzpoury proti němu [Nu 12,1n]. Měl také podíl jak na hříchu v Meribě [Nu 20,10-12], tak na trestu, který toto provinění mělo vzápětí [Nu 20,1-13]. Zemřel ve věku 123 let na vrchu Hor, kde se dodnes ukazuje domnělý jeho hrob. Lid truchlil nad jeho smrtí 30 dní [Nu 20,23-29; 33,37-39; Dt 10,6]. Jeho manželkou byla Alžběta, dcera Aminadabova, sestra Názonova z pokolení Judova. Z jeho synů Nadaba, Abiu, Eleazara a Ithamara zemřeli první dva smrtí nepřirozenou, protože „obětovali oheň cizí“ [Ex 6,23; Nu 3,2-4], kdežto druzí dva následovali svého otce v úřadě kněžském.
Běh A. života, jak jsme jej podali, je souhrnným obrazem, jenž je uměle sestaven z několika různých zpráv, často protichůdných. Mnohý rys velekněžské povahy byl snad teprve dodatečně přenesen na Arona doby Mojžíšovy.