Heslo
Díkčinění, díkůčinění
Díkčinění, díkůčinění může znamenat jednak radostnou chválu za prokázanou milost Boží [Iz 51,3; Jr 30,19; Ž 100,4; 147,7; sr. Ž 69,31; Jon 2,10; vzdát chválu Hospodinu přiznáním viny: Joz 7,19], jednak chvalozpěv celého chóru [houfu Neh 12,31.38.40] a konečně i druh oběti [Kral. : oběť chvály Lv 7,12; 22,29; Am 4,5; Jr 17,26; 2Pa 29,31; snad také Ž 100,1]. *Oběť. VNZ [až na Ř 16,4, kde Kral. překládají prostě „děkuji“] se „díkčinění, děkování, díkůčinění“ vztahuje vždy na Boha nebo Krista, zvl. v okruhu Pavlových spisů [L 17,16; Ř 1,8; 14,6; 1K 10,30; 14,17.18; Ef 1,16; Ko 1,12; 3,17; F 4,6; 1Te 1,2; 5,18; 2Te 1,3]. Často se vyskytuje sloveso „díky činiti“ ve spojení s lámáním chleba [Večeří Páně: Mk 8,6, sr. Mt 14,19; 26,26n; 1K 11,24; J 6,11.23], takže nakonec eucharistia, ač původně znamenalo chválu Boží, bylo v katol. církvi přeneseno výhradně na Večeři Páně.