Slitování, slitovati se

Slitování, slitovati se. Hebr. i řecké výrazy, jež Kral. překládají těmito slovy, znamenají původně soucitný nářek nad neštěstím nebo smrtí člověka, pak vůbec soucit s někým [*Líto, lítost. *Lítostivý. *Milosrdenství. *Milosrdný]. Ale ve SZ nejde jen o výraz pouhého cítění bez pomocného zasažení, nýbrž o proměnění tohoto citu v čin, zvláště tam, kde jde o s-í Boží. Proto snad se vyskytují výrazy s-í, s. se ve spojení s výrazy smilování, smilovati se, býti milostiv, milosrdenství [Ex 33,19; 34,6; 1Kr 8,50; 2Kr 13,23; Ž 25,6; 51,3; 69,17; 86,15; 103,8; Iz 27,11; Jl 2,13; Jon 4,2]. Bůh se slitovává podle množství svého milosrdenství [Pl 3,32], jeho slitování jsou mnohá [2S 24,14; 1Pa 21,13; Neh 9,19.27n.31; Ž 69,17; 103,4; 119,156] od věků [Ž 25,6] a vynikají nad všecky jeho ostatní skutky [Ž 145,9]. Člověku [pří]sluší zahanbení pro hřích, Pánu Bohu slitování [Dn 9,9]. Téhož výrazu se užívá někdy také o člověku [Ž 103,13; 112,5; Př 14,21; Iz 49,15].

I s-í Ježíšovo vede vždy k pomocným činům [Mt 9,36; 14,14; 20,34; Mk 6,34; sr. 9,22]. „Oběť slitování“ [1J 2,2], viz *Oběť. 522 dole. „Střeva s-í“ ve F 2,1 je opisný výraz pro srdečný soucit. Střeva byla totiž pokládána ve starověku za sídlo soucitu. Pavel se dovolává soucitu [Žilka: citu a milosrdenství] filipských křesťanů, aby svému napomenutí dodal důrazu. Jiní vykladači [Lohmeyer, J. B. Souček] se však domnívají, že se Pavel dovolává skutků Božího milosrdenství jako nejhlubšího důvodu a pohnutky křesťanské mravnosti. J. B. Souček navrhuje proto překlad: „Je-li jaké potěšení v Kristu, je-li jaká účast na Duchu, je-li jaká láska a milosrdenství [Boží]“ [Výklad epištoly Pavlovy Filipským, str. 41], *Smilovati se.