Heslo
Líto, lítost, litovati
Líto, lítost, litovati jsou výrazy, jimiž Kral. překládají hebr. nacham, jež znamená „míti bolest“ [nad neštěstím druhého: litovati Sd 21,6.15]. Kral. totéž slovo překládají také želeti [Sd 2,18] = míti žal, soucit [Ž 90,13], činiti pokání [Jr 42,6; želeti Jb 42,6; Jr 8,6] anebo pykati ve smyslu ztratiti odvahu, naříkati [Ex 13,19]. Jindy tentýž hebr. kořen překládají těšiti [Iz 66,13], utěšiti [Iz 12,1; 49,13]. Je příznačné, že Písmo mluví také o lítosti, litování Božím. Na jedné straně Bůh nemusí ničeho litovati [želeti] právě proto, že není člověk, takže nemusí odvolávati svá rozhodnutí [1S 15,29; Nu 23,19; Oz 13,14; Jr 4,28; 20,16; Ž 110,4], na druhé straně se připouští, že Bůh může litovat, cítit bolest nad svými rozhodnutími [Gn 6,6; Ex 32,12.14; 1S 15,11.35; 2S 24,16; Iz 63,9; Jr 18,8.10; 26,3.13.19; 42,10; Am 7,3.6; Jon 3,9; 4,10n]. Úchvatně líčí tuto lítost Boží Oz 11,8n. Na těchto místech je vidět, jak lítost Boží těsně souvisí se slitováním [sr. Ez 24,14]. Tam, kde se mluví o neodvolatelnosti Božích rozhodnutí, chce se zdůraznit, že je nelze brát na lehkou váhu, ať už jde o jeho hrozby nebo zaslíbení. Bůh ve SZ není žádná filosofická abstrakce, nýbrž osoba, jež miluje, rmoutí se a lituje. Bůh ve SZ není lhostejný ke světu a člověku. *Lítostivý.