Heslo
Slitovnice
Slitovnice, hebr. kappóret [od kořene káfar = přikrývati nebo kipper = smývati, v přeneseném smyslu o přikrývání hříchů, smíření], zlatá deska, položená na truhle úmluvy [nikoli pouhé víko, neboť s. nebyla součástí truhly úmluvy, nýbrž tvořila samostatný kultovní předmět, jak je patrné zvláště z překladu LXX, sr. 1Pa 28,11], symbolicky znázorňující, že Boží slitování přikrývá Zákon, jenž přináší zatracení. Délka s. byla 2,5 lokte [1,31 m], šířka 1,5 lokte [78 cm]. S obou stran stáli na s-i proti sobě dva cherubíni, pevně se s-í spojení, kteří ji svými křídly zastiňovali [Ex 25,17-21; 26,34; Žd 9,5-9]. Mezi oběma cherubíny se zjevovala Boží *sláva a Bůh zde zasliboval svou přítomnost [Ex 25,22; 30,6; Nu 7,89]. Byl to vlastně trůn Boží [1S 4,4] a truhla úmluvy jeho podnoží [Ž 99,5]. Podobnou s-i dal zhotovit i Šalomoun v jerusalemském chrámě [1Kr 6,23-28; 8,6-11] podle plánů, jež pořídil David [1Pa 28,11]. Jednou do roka o veliký den *smíření vcházel velekněz do svatyně svatých, když předtím obětoval oběť za hřích za sebe, a pálil kadidlo kolem s., až ji zahalil kouř [Lv 16,13], a nato ji skrápěl krví oběti smíření. Když pak obětoval kozla jako oběť smíření za hříchy lidu, znovu vešel do svatyně svatých a skrápěl krví obětovaného kozla s-i a místo před ní. Tak před deskami smlouvy [Zákonem], jež ležely v truhle úmluvy, a v přítomnosti Boží vyprošoval a prohlašoval smíření s Bohem [Lv 16,2.13-17]. *Smírce. Řecky se v LXX s. nazývá hilastérion [Žd 9,5]. Pavel užívá tohoto výrazu Ř 3,25 na označení smírčího významu smrti Ježíše Krista; Kraličtí zde překládají „smírce“.