Střeva

Střeva. Vykydnouti [se], o střevech = vylíti [se], vyvaliti [se], 2S 20,10; Sk 1,18. Útroby [s.] byly pokládány za sídlo citů a soucitu. Jr 4,19 cítí hlodající úzkost ve svých s-ách. Iz 16,11 praví o sobě, že mu s. znějí soucitem nad osudem Moábovým, jako když někdo uhodí do strun harfy. Kral. často místo s. říkají vnitřnosti. Nevěsta v Pís 5,4 říká, že se jí pohnuly vnitřnosti nad blízkostí ženichovou [sr. Pl 1,20; „mé vnitřnosti jsou bez ustání ve varu“, Jb 30,27 v překladu Hrozného]. „Pohnula se s. její nad synem“ [1Kr 3,26] = byla jata lítostí [sr. Iz 49,15]. Praví-li žalmista, že zákon Hospodinův je uprostřed jeho vnitřností [hebr. střev], naznačuje, že se zákon Hospodinův těší jeho naprosté oddanosti.

Podobně je tomu v NZ-ě „Skrze s. milosrdenství Boha našeho“ [L 1,78] = ze srdečného slitování našeho Boha. „Souženi jste v s-ách svých“ [2K 6,12] = jste stísněni v svém nitru. „Po vás toužím v s-ách Ježíše Krista“ [F 1,8] = po vás toužím láskou Ježíše Krista. „Jsouli která s. a slitování“ [F 2,1] = je-li nějaký cit a milosrdenství [Boží]. „Oblectež se v s. milosrdenství“ [Ko 3,12] = oblectež se v srdečné milosrdenství [a tak napodobujte Boha]. „S. svatých občerstvena jsou“ [Fm 1,7] = srdce svatých byla občerstvena. „Ty jej, totiž s. má, přijmi“ [Fm 1,12] = ty ho přijmi jako mé srdce [Žilka: „V něm jako bych ti posílal vlastní srdce“]. „Očerstviž s-a má v Pánu“ [Fm 1,20] = občerstvi mé srdce v Pánu. „Zavříti s.“ [1J 3,17] = zavříti srdce.

Viz též: *Vnitřnosti.