Milosrdenství, milosrdně

Milosrdenství, milosrdně. Hebr. výraz chesed, z něhož jsou odvozena všecka tato slova, znamená pospolitost, zavázanost, solidaritu, které jsou očekávány tam, kde dvě strany uzavřely smlouvu. Jde o čin nebo činy [m. Hospodinova Iz 63,7; Ž 25,6], odpovídající smlouvě a věrnosti k ní. Odtud výraz „činiti m.“ [Gn 24,12; 40,14; 2S 3,8]. David očekává m. od Jonatana a Jonatan od Davida, protože spolu uzavřeli smlouvu [1S 20,8.14n]. Otec očekává m. od syna [Gn 47,29]. Obsahem m. je bratrská, synovská nebo otcovská pomoc a věrnost, takže smlouva a m. jsou téměř synonyma, neboli vysloví-li se jedno, musí se vyslovit i druhé [sr. Dt 7,9.12; 1Kr 8,23; Neh 1,5; 9,32; Ž 25,10; 89,29; Iz 54,10]. Poměr krále a lidu je založen na m. a království obstojí jen m-ím [Iz 16,5; Př 20,28]; také lidská společnost stojí m-ím [Ž 109,12.16; Př 21,21]. Charakteristikou Boží smlouvy s Izraelem je m. jako ochota k pomoci, i když se nezapomíná na vyvýšenost Hospodinovu a na to, že z dvoustranného závazku zbývá často jen závazek Boží, takže m. se proměňuje v *milost. Bůh ostříhá smlouvy a m. [1Kr 8,23], činí m. těm, kteří ostříhají jeho přikázání [Ex 20,6; 34,6n; Dt 7,12; 1Kr 8,23; Ž 103,11.17]; osvědčuje je vysvobozením z Egypta [Ex 3,7nn], vedením po poušti [Ex 15,13] a odpouštěním [Nu 14,18-20], které ovšem nevylučuje trest [Nu 14,20nn; 2S 7,14nn]. Ale i tento trest má za cíl znovuobnovení porušené smlouvy [Dt 8,5; Př 3,12]. S Davidem uzavřel věčnou smlouvu, takže od něho nebude odjato m. [2S 7,15; 22,51; 1Kr 3,6].

Toto povědomí Božího m. je tak staré, že se stalo téměř příslovečným [1S 20,14; 2S 9,3]. Není divu, že věřící Izraelita se dovolával v nesnázích Božího m. [Gn 24,12; 1Kr 3,6; Neh 13,22; Ž 6,5; 25,6n; 119,149; 143,12], při loučení je přál svým známým [2S 15,20; sr. 2,6], a nakonec je vtělil i do liturgických formulí [Ž 100,5; 106,1; 107,1.8.15.21.31; Jr 33,11nn]. Izrael spoléhá na m. Boží tak pevně, že nepotřebuje ani magie ani zaklínání, aby si je zajistil.

To, co SZ pisateli znamená m., lze snad nejlépe vyjádřiti pojmy otec a pastýř. Ve SZ pojmu Božího otcovství totiž nad pojetím lásky převládá myšlenka ploditelství, vlastnictví, nároku na dítě, panství, ale také myšlenka péče o dítě [Ex 4,22; Nu 11,22; Dt 32,6.18; Iz 64,8; Mal 3,17; Iz 63,15n; Ž 89,27]. Právě toto otcovské m. vyžaduje synovskou poslušnost se strany člověka [Dt 14,1; Iz 1,2.4; 30,1.9; 45,9-11; Mal 1,6; 2,10]. I pojem pastýře vyjadřuje obsah Božího m. [Jr 31,10; Iz 40,11; 49,10; Oz 4,16; Mi 2,12; 4,6; Sof 3,19; Ž 44,12.23; 74,1; 77,21; 78,52 a celý Ž 23] tak názorně, že ten, kdo se chtěl dovolávat Božího m., dovolával se jeho pastýřství zvláště v modlitbách [Ž 23,1-4; 79,13; 95,7; 100,3].

Ovšem, teprve proroci pochopili m. ve vší jeho hloubce. Spojují je se *slitováním týká zvláště těch, kteří pro svůj hřích vypadli nebo byli vyloučeni ze stavu smlouvy [Jr 16,5, kde Kral. milosrdenství překládají: dobrotivost], avšak činí pokání. Tu Bůh převyšuje své m. slitováním, t. j. ničím nezaslouženou, nezdůvodnitelnou, nevysvětlitelnou a odpouštějící láskou [Ex 34,6n; Nu 14,19; Pl 3,22n; Oz 2,19. Zde Kral. překládají hebr. „milosrdenství a slitování“ slovy „dobrotivost a hojné milosrdenství]. M. Boží je věčné právě proto, že je spojeno se slitováním“ [Iz 54,8; sr. Mi 7,18; Iz 63,7; Jr 31,3.20; Ž 51,3; 69,17], jež je výrazem Boží podstaty bez ohledu na smlouvu. Tak lze říci, že m. Boží naplňuje všecku zemi [Ž 33,5; 119,64] a vztahuje se na celé stvoření [Ž 36,6; 89,15; 145,9], neboť Boží stvoření je dílem jeho m. [Ž 136,1-9]. Právě toto spojení m. se slitováním tvoří podstatu eschatologické naděje, že Bůh nakonec přivodí spásu, vysvobození ze všeliké bídy [Iz 54,10; Mi 7,20; Iz 54,8; 55,3; Ž 85,8; 90,14; 130,7].

Poněvadž m. je Boží podstatou, je přirozené, že žádá na člověku především m. [Oz 6,6n; Mi 6,8]. Na to navazuje NZ [Mt 9,13; 12,7], když vytýká zákoníkům a farizeům, že zapomínají na to, co jest nejdůležitější v Zákoně [Mt 23,23]. Příkladem m. je čin Samaritánův [L 10,37]. M. Boží v Kristu má být pohnutkou k činům m. mezi lidmi [Mt 18,33]. Kdo nečiní m., bude odsouzen bez m. [Jk 2,13; sr. Mt 5,7]. Moudrost shůry, jež si je vědoma m. Božího v Kristu, je charakterisována milosrdenstvím [Jk 3,17], a to radostným m. [Ř 12,8 Kral. : ochotnost, Žilka: radostně].

M. Boží je i v NZ chápáno jako věrnost k smlouvě s lidem Božím [L 1,50.54.72.78]. Je to spasitelné m. [Ef 2,4; 1Pt 1,3; Ř 11,30-32] v Kristu Ježíši [Tt 3,5; sr. Ř 9,23; 1Pt 2,10 sr. Oz 1,6.9; 1K 7,25; 2K 4,1; 1Tm 1,13.16]. Opakem m. je hněv [Ř 9,22]. M. Boží se vztahuje ovšem i na budoucnost, na poslední soud [Mt 5,7; 2Tm 1,18; Ju 1,21; Ga 6,16]. Někdy má m. význam *milosti [Mk 5,19; 2Tm 1,16].