Heslo
Léto milostivé
Léto milostivé, t. j. každý padesátý rok [7x7+1], sobota sobot [Lv 25,8-16], kdy měla odpočinouti i země, a svoboda i s otcovským dědictvím navrácena každému Izraelitovi, jenž pro dluhy upadl v otroctví. Toho roku neměly být placeny ani daně. Léto milostivé počítáno bylo od žní při slavnosti stánků [10. Tisri] a začínalo se svátkem očišťování [Lv 25,2.4.5] a troubením po vší zemi. L. m. je výrazem pocitu, že svobody a dědictví nesmí být žádný Izraelita trvale zbaven. Ale poměry v době královské vedly k hromadění soukromého vlastnictví a ustanovení l. m. zůstalo jen ideálem, k němuž se vraceli proroci [Ez 45,8n; 46,17n „léto svobodné“].