Heslo
Duchové, démoni
Duchové, démoni. Víra v duchy provázela Izraelce od nejstarších dob. Zvláště poušť se jimi hemžila a staří Hebrejové jim dávali různá jména [Lv 16,10.21n *Azazel; Iz 34,9-15]. Různé příšery a lítá zvěř mají démonický charakter [Iz 13,21]. Ale i v Palestině tušili za každým nápadným kamenem, stromem, pramenem, v jeskyních a dokonce i zvířatech nadlidské bytosti, božstva ['élím]. Proroci marně bojovali proti těmto pozůstatkům přírodního náboženství. Zákon sice zakazoval vzývání duchů zemřelých [Ex 22,18; 1S 28,7n; Lv 20,27; Dt 18,10n; 32,17; Ž 106,37], ale ještě Iz 8,19 se posmívá těm, kteří se utíkají k mrtvým [sr. 2Kr 21,6]. Ž 91,5 mluví o „přístrachu nočním“, t. j. o démonech, hubících v noci. Zvláště v době mezi oběma Zákony pod vlivem perského dualismu se rozšířila víra v démony neobyčejnou měrou. Souviselo to také s vírou ve dvojí aion [éon], z nichž „tento věk“ je zlý a převrácený, plný temných mocností. „Čím více se Bůh oddaloval od tohoto světa a ztrácel židovstvu ve své nedotknutelné svatosti, tím více mohli řádit různí duchové“ [Bič II., 281]. *Anděl, *Ďábel.
Viz též: *Posedlost.