Heslo
Dan
Dan [= soudící], pátý syn Jákobův a první syn Bály, děvečky Ráchel [Gn 30,3.6; 35,25]. Podle proroctví Jákobova měl býti soudcem svého lidu [Gn 49,16-17], t. j. účinným obhájcem proti Izraelovým nepřátelům [sr. Dt 33,22]. Stal se praotcem stejnojmenného pokolení izraelského. Při rozdělení země byla jim přidělena oblast západně od území Benjaminova s městy Zaraha, Aialon, Ekron, Elteke a Rakon naproti Joppe [Joz 19,40-46; 21,5.23. 24; Sd 5,17]. Na jv hraničili tedy s pokolením Judovým, na s. a sv s pokolením Efraimovým. Měli přístup ke Středozemnímu moři. Byli však zatlačeni do hor praobyvateli amorejskými [Sd 1,34]. Také Filištínští zle doráželi na tento kmen. Proto se odstěhoval do sev. končin kananejských, kdež dobyl města Lesen neboli Lais, založil si tam nový domov, vystavěl na zříceninách starého města město nové, které podle praotce nazvali Dan. Zřídili zde svatyni, v níž postavili ukradený kultický obraz nebo sochu ze svatyně Míchovy [Sd 17 n]. Tato svatyně se stala po rozdělení říše Davidovy vedle Bet.iel hlavní svatyní severního království [1Kr 12,28n]. Město leželo ve velmi úrodné krajině na úpatí hory Hermon při pramenech t. z v. Malého Jordánu nedaleko el-Leddaan. Běžné úsloví „Od Dan až do Bersabé“ [1Pa 21,2] značí severní a jižní hranici země izraelské. Z pokolení D. pocházeli Aholiab [Ex 31,6] a Samson [Sd 13,2.24]. Syrský král Benadad dobyl D. [1Kr 15,20; 2Pa 16,4]. Tiglatfalazar je pak připojil k říši assyrské. Po navrácení ze zajetí se toto pokolení ztrácí z dějin a ze židovských rodokmenů [1Pa 6] vůbec. Nynější arabské označení tohoto místa Tell el-Kadi [= pahorek soudce], připomíná hebr. Dan.