Daň (daň)

Daň

1. V době Soudců vybíraly se veřejné dávky lidu, desátky, první plody, výkupné novorozeňat a j. Každému Izraelci byl uložen plat půl lotu [*Centnéř] jako výplata duše k službě stánku [Ex 30,13]. To byl doplněk k dobrovolným obětem [Ex 25,1-7].

2. V době královské byly požadavky ovšem větší. Nešlo jen o vydržování svatyně;, ale také o vydržování královského dvora. Hlavní daně a dávky byly:

a) Desátek z výtěžků půdy a vína [1S 8,15–17; 1Kr 4,7-28].-b) Nucená vojenská služba jeden měsíc v roce [1S 8,12; 1Kr 9,22; 1Pa 27,1].-c) Dary králi [1S 10,27; 16,20; 17,18]. d) Clo z cizokrajného zboží [1Kr 10,15].-e) Z výsadních obchodů [1Kr 9,28; 10,28-29; 22,49].- f) První senoseč pro potřebu krále [Am 7,1]. K tomu časem přistoupila zvláštní břemena. Manahem uložil daň na Izraele pro krále assyrského po 50 lotech stříbra na každého [2Kr 15,20] a jeho nástupce Ozee proměnil ji v roční plat [2Kr 17,4]. – g) Podrobené kmeny musely platiti daň [2S 8,6.14; 1Kr 10,15; 2Kr 3,4] a původní kananejští obyvatelé museli konat roboty [Sd 1,28.30; 1Kr 9,20n].

Za Šalomouna bylo zdanění tak tíživé, že proto došlo k rozdělení říše Davidovy [1Kr 12,4].

3. Za perské vlády byly daně okrouhle tytéž jako u ostatních podmaněných národů. Každé provincii byla uložena určitá částka. V Judstvu kromě vydržování domu vladaře [místodržitele] měli uloženo 40 lotu daně [Neh 5,14-15].

Vlivem Ezdrášovým [Ezd 7,24] byli kněží od placení těchto dávek osvobozeni. Ale tíha daňových břemen již počala doléhati velmi citelně [Neh 5,4; 9,37].

4. Za nadvlády egyptské a syrské byla břemena daňová ještě těžší. Na Fénicii, Judstvo a Samaří bylo uloženo 8000 hřiven [*Centnéř]. Nesvědomití cizí dobrodruhové, jimž byla daň pronajata, vybírali částku dvakrát i víckrát větší k svému obohacení. *Celný.

5. Daňový šroub Římanů nebyl snad tíživější než předešlý, ale lid uráželo nesnesitelné nevolnické postavení. Počáteční daň jim uložená činila 10.000 hřiven. Julius Caesar ustanovil, že daň nesmí být pronajímána, že nesmí být vybírána sedmého roku [sobotní rok] a že rok poté smí býti vybírána jen 1/4 předepsaných daní.

Když se pak Judstvo stalo přímou římskou provincií [r. 6 po Kr.], zavedena nová soustava daňová římské říše, a jako předpoklad k tomu byl proveden soupis = [census] poplatníků [Sk 5,37; sr. L 2,1-2]. Daně byly také pronajímány novým výběrčím, *celným [Mt 22,17; Ř 13,7]. Kromě toho byla placena daň z hlavy na znamení poddanství. Vedle toho ovšem platili Židé daň chrámovou [Ex 30,13]. Tato daň [Mt 17,24-25] byla 1/2 lotu = 1/2 stater = 2 drachmy.

Byla ustanovena k hrazení chrámových vydání při ranních a večerních obětech; časem byla proměněna na nucenou roční dávku. Po zkáze chrámu spravoval tuto daň Vespasian a jeho nástupci převedli ji na chrám Jupiterův. Tato daň nesmí býti zaměňována s daní placenou římskému císaři [Mt 22,17]