Heslo
Manahem
Manahem [= utěšitel], v judaistické literatuře titul mesiáše, v biblické literatuře 16. král izraelský, syn Gádiův, který panoval od 743-734 př. Kr. [2Kr 15,14-22]. Z Tersa, odkud pocházel, vytáhl proti Sallumovi, uchvatiteli trůnu a vražedníku Zachariáše, posledního krále z rodu Jehu, dobyl Samaří a Salluma zabil. Vládl s orientální krutostí [2Kr 15,16]. Podporoval pohanské kulty. Současní proroci Ozeáš a Amos marně usilovali o nápravu. Používaje zmatků v zemi, přitáhl assyrský král Tiglatfalasar [Ful], aby podrobil severní říši. M. rychle uplatil assyrského krále tisícem centnéřů stříbra, t. j. asi 49.110 kg. Nadto uložil Tiglatfalasar zámožnějším 60.000 občanům daň po padesáti lotech stříbra [po 8,15 g]. Zdá se tedy, že byl v zemi ještě slušný blahobyt. Assyrské nápisy mluví o tomto poplatku r. 738. M. se záhy začal ohlížeti po pomoci v Egyptě [Oz 7,11; 8,3.4.7-10]. Jeho nástupcem byl jeho syn Pekachia.