Heslo
Dobýti (se), dobytý, dobývati, dobývání
Dobýti (se), dobytý, dobývati, dobývání. nejčastěji o dobývání [na př. Dt 2,35 a mn. j.], o jejich zabrání [Dt 20,10 a mn. j.], ale také o vymáhání dluhu [Neh 10,31] a nabývání majetku [Dt 8,18 a j.], prostředků k živobytí [Šk 20,34]. ‚D-i si jméno‘ [2S 7,23 a j.] = udělati se slavným. D. ve smyslu zase se zmocniti, zase zabrati ve 2Kr 14,22. ‚D. meč‘ [Nu 22,31; 1S 17,51; Ez 21,28] = tasiti meč [Lv 26,33; Ez 5,2]. ‚D-i z jámy‘ [Jr 38,13] = vyprostiti z jámy. ‚D-i se‘ ve smyslu vymaniti se u Iz 52,2. – ‚D–i si odsouzení‘ [Ř 13,2] = uvésti na sebe odsouzení, přivésti na sebe soud. Často jde o překlad hebr. k-n-h [= vztyčiti, založiti, stvořiti, získati, opatřiti], jde-li o popis toho, že si Bůh sám stvořil svůj lid [Ex 15,16; Dt 32,6] nebo opatřil svou posvátnou horu [Ž 78,54].
Na to navazuje NZ, když mluví o tom, že si Pán získal svou církev vlastní krví [Sk 20,28] nebo že věřící jsou d-ým, získaným lidem, který má zvěstovat ‚mocné činy‘ toho, který je povolal ze tmy v podivuhodné své světlo [1Pt 2,9]. Podobně v Ef 1,14 jsou označeni věřící, vybaveni první splátkou Ducha sv., jako majetek Kristův, který si získal za svůj zvláštní lid [sr. 1Pt 2,9; Ex 19,5n] k chvále své slávy.