Meč

Meč, zbraň bodná i sečná. Bodná měla podobu dýky [1S 31,4; 2S 2,16], sečná srpovitě nebo mírně zahnutého nože s ostřím na vnější straně [Gn 22,6.10; Joz 6,21; Mt 26,51]. Byly také meče dvojsečné [Sd 3,16; Ž 149,6], jež se nosily v kožené pochvě [1S 17,51; Jr 47,6], připásané na řemeni kolem pasu [Ex 32,27; 2S 20,8; Neh 4,18] obyčejně na levém boku [sr. Sd 3,16 s v. 15.21]. Skládal se z jilce a ostří [Sd 3,22] různé délky [Sd 3,16]. Jilec byl často ozdoben různými ornamenty, ostří bylo zhotovováno z bronzu nebo ze železa [Iz 2,4]. V době Ježíšově římská pěchota nosila meč na levém boku, kdežto dýku na pravém. Obrazně je užito m. o jazyku [Ž 57,5 sr. Iz 49,2], o působení nevěstky [Př 5,4], o řeči [Př 12,18], o zubech bezbožníků, kteří sžírají chudé a nuzné [Př 30,14], o falešném svědectví [Př 25,18].

V NZ je m. ve vlastním slova smyslu jako zbraň zmíněn ve vypravováních a zajetí Ježíšově [Mt 26,47; Mk 14,43; Mt 26,51; Mk 14,47; J 18,10; L 22,49]. Podle Mt 26,52 Ježíš varuje před užíváním meče, pravděpodobně jako symbolu násilí, nikoli obrany [Zj 13,10 sr. Ř 13,4]. Meč je v NZ také symbolem násilné smrti [ve válce, v pronásledování ap.]: Žd 11,34 [sr. 1Kr 19,1nn].37 [sr. 1Kr 19,10; 26,23; Ex 17,13; Nu 21,24; Dt 20,13; L 21,24; Sk 12,2; 16,27; Ř 8,35; Zj 6,4]. Obrazně mluví Ježíš o m. u Mt 10,34 v tom smyslu, že ten, kdo se rozhodne pro Krista, musí počítat s nepřátelstvím i svých nejbližších [Mt 10,35; L 12,51]. Podle některých vykladačů však prý Ježíš myslil na skutečné použití meče se strany těch, kteří budou chtít křesťanství násilím vyhubit. Další obrazné užití m. máme u L 22,35nn. „Ježíš zde nemluvil o rozmnožení počtu zbraní u učedníků. Avšak právě proto, že nemyslil na jejich zbraně, potřebují učedníci oné odvahy, jež pokládá m. za důležitější než plášť a zřekne se i posledního majetku, nemůže se však vzdáti boje“ [A. Schlatter]. Ježíš žádá ochotu obětovat a nasadit všecko. Učedníci ovšem nepochopili obraznost řeči. Ukazují dva meče a Ježíš shovívavě a téměř ironicky odpovídá: „Dostiť jest.“ Také Pavel mluví o m. obrazně, když popisuje duchovní výzbroj křesťana [Ef 6,17 sr. Iz 11,4; 2Te 2,8]. V duchovním boji [„ne proti tělu a krvi“ Ef 6,12] potřebuje křesťan meče Slova Božího, jež pochází z Ducha sv. Žd 4,12 srovnává Slovo Boží s obojstranným mečem [ve skutečnosti snad tu jde o obětní nebo operační nůž] právě proto, že bezohledně odhaluje nejtajnější myšlenky lidského srdce [„proniká až tam, kde se dělí duše a duch, klouby a morek“, Žilka].