Jáhen

Jáhen [z řeckého diakonos = služebník Mt 20,26; 23,11; J 2,5-9], později odborný výraz pro toho, kdo se zúčastnil nějaké církevní služby [2K 6,4; 11,23; Ko 1,23-25], aniž tím byl označován nějaký určitý církevní úřad. V Ř 12,7 [„úřad v přísluhování“] je diakonia [– přisluhování] jmenováno vedle prorokování, napomínání, učení a jiných duchovních schopností.

Teprve Sk 6,1-6 mluví o stanovení „sedmi mužů dobropověstných, plných Ducha svatého a moudrosti“, kterým byla přidělena péče o chudé. Název j. [diakon] se tu nevyskytuje. Ovšem, Štěpán a Filip [Sk 6,8n; 8,5-12.26 n] konali mnohem více, než později konali jáhnové. Ale Sk 6 naznačují, jak se do církve dostal úřad jáhna. Snad tu působil i příklad židovských synagog [L 4,20], jež si vydržovaly „služebníky“, mající na starosti bohoslužebné knihy, otvírání a zavírání místností, tedy jakousi nižší službu.

V křesťanských sborech na řecké půdě [Filippis, Efesus] se setkáváme už s úřadem jáhenským, který vyžadoval zvláštních schopností: mají býti poctiví, ne dvojího jazyka, nežádostiví mrzkého zisku [souviselo to patrně s rozdělováním podpor], manželé ne utrhavých manželek [což zase ukazuje na to, že jáhnové mnoho navštěvovali domácnosti; bylo tedy nebezpečí klepů], ne mnoho vína pijící, dobře přisluhující. Podle F 1,1; 1Tm 3,8.12 stáli jáhnové hned vedle biskupů. Jaký byl jejich úkol, není dobře známo. Snad se jejich služba lišila podle místa a potřeb. Někde připravovali místnosti pro společná shromáždění, dbali na pořádek při lámání chleba, podávali víno a chléb při večeři Páně a měli účast v rozdílení almužen ze sborové pokladny.

Podle Řádu církevního Jednoty bratří českých byli jáhnové nebo diákoni odrostlí učedníci, „již se k tomu, aby na úřad kněžský zavoláni býti mohli, nesoucí. Ti se za pomocníky berou kněžím v Jednotě příkladem apoštolů svatých“.