Heslo
Déšť
Déšť. V Palestině prší pravidelně od listopadu do konce března nebo počátku dubna [zima]. Od dubna do října neprší [léto] a jediným osvěžením pro rostlinstvo je rosa [Gn 27,28; Dt 33,13; Ž 133,3]. Déšť v době žní byl vzácnou výjimkou [Př 26,1] a takřka divem [1S 12,17]. Co bylo zelené, zhnědne, cisterny se vyprázdní, prameny vyschnou. Někdy je sucho přímo zhoubné [sr. 1Kr 18,5-6.41; Iz 40,7] a přivozuje hlad. Proto je t. zv. „raný déšť“ [listopadový] očekáván žádostivě [L 12,54; 1Kr 18,44]. Bez něho není pomyšlení na osev [pšenice a ječmene], protože půda je utvrdlá na kámen [Dt 11,14; Jr 5,24; Jl 2,23]. Raný déšť ovšem nepřichází náhle. Ohlašuje se několika lijáky už v říjnu [na pohoří Libanon již o měsíc dříve]. Leden a únor jsou nejchladnějšími měsíci v roce. Někdy padá i sníh, ale ležeti nezůstává. Vlhké počasí bývá pravidelně ukončeno t. zv. „pozdním deštěm“ [Př 16,15; Jb 29,23] v měsíci březnu a počátkem dubna [déšť jarní, bez něhož by obilí žárem léta bylo sežehnuto]. Ke konci dubna se sklízí už ječmen v údolí Jordánském, pšenice o čtrnáct dní později. Na Libánu uzraje obilí až v červnu.