Dokázati, dokazovati

Dokázati, dokazovati. Tak překládají Kral. ve SZ–ě 10 různých hebr. výrazů a slovesných tvarů. Tak tvar slovesa j-r-h znamená ukázati [se], dáti rukou, prstem znamení, Ž 45,5: „Tvá pravice ti ukáže úžasné [úžas, hrůzu vzbuzující] věci.“ ‚D. klamu na někom‘ [Jb 24,25] = usvědčiti někoho ze lži. D. ve smyslu dáti najevo ve 2S 19,6, ve smyslu činiti, připraviti v Ž 118,15 a u Za 7,9. 1S 26,25 překládá přesněji Karafiát: „Tak zajisté činiti budeš, a tak se jistě zmocníš“ [ve smyslu: „A přece se zmocníš“]. Ve smyslu d. před soudem u Oz 2,2. ‚Dokazovati dobrotu, sílu‘ [Iz 63,7, 2Pa 16,9] = prokazovati dobro, moc. V Ž 8,3 ve smyslu zakládati moc [obranu], sr. Mt 21,16. „Větší jsi nyní pobožnosti dokázal“ [Rt 3,10], doslovně: „Správným způsobem jsi prokázala svou zbožnost“ [hebr. chésed = milost, milosrdenství, láska]. Jb 14,4 překládá J. Hrozný: „Pochází snad čistý od nečistého?“ U Jb 34,28 Kral. sloveso ‚dokázal‘ vsunují. Hrozný překládá: „Když připustili k němu křik nuzného, takže slyšel nářek chudých.“

V NZ-ě jde o 9 sloves, jež Kral. překládají výrazy d., d-ovati. Ve smyslu dáti důkaz prokázati Sk 18,28; 2K 8,24; Žd 6,10; znázorniti, ukázati Ř 5,8; 1Tm 1,16; projevovati Tt 2,10; 3,2; působiti Ef 1,20; učiniti L 1,51 [„Učinil divy svou mocí“ nebo „Ukázal moc svého ramene“], už dříve obviniti v Ř 3,9. ‚Účinnost d-ovati‘ v 1Te 5,15 = usilovati o dobro. 1Tm 5,4 překládá Žilka: „Nechať… naučí, že jest zbožné sloužiti vlastní rodině“, Škrabal: „Ať se nejprve učí míti ve zbožné úctě vlastní rodinu“. „Dokazují při sobě pobožnosti“ [1Tm 2,10] = oddávají se pobožnosti, hlásí se k bázni Boží.