Heslo
Křik
Křik. Většinou v obvyklém slova smyslu buď jako úzkostlivé volání, nářek [Ex 3,7; 6,5; Neh 9,9; Jb 34,28; Ž 9,13; Iz 65,19] nebo válečný křik [Ex 32,18; Joz 6,5]. V NZ se mluví o k. Ježíšově na kříži [Žd 5,7] a o odstranění k. [= lkání] v Novém Jerusalemě. U Mt 26,5; Mk 14,2 je k. míněna vzpoura. K. v Ef 4,31 znamená vzrušenou, hlučnou hádku, v 1Tm 6,20 jde o prázdné řeči [slovník Bauerův: „zbožný žvást“, sr. 2Tm 2,16]. *Křičeti.