Zvěstovati

Zvěstovati. *Kázání. *Posel. *Předzvěstovati. Ve smyslu *oznámiti ať dobrou nebo zlou zprávu [Gn 14,13; 22,20; 45,26; 46,31; 2S 4,10; 18,21; Jr 20,15; Mt 2,8; 11,4; 28,10 a j.]. Zvláště o Bohu se praví, že oznamuje, zvěstuje, uvádí ve známost své slovo, svá ustanovení a práva [Ž 147,19], své budoucí činy a plány [Iz 43,9; 45,19]. Nebesa vypravují slávu Boží a obloha zvěstuje dílo jeho rukou [Ž 19,2], ale také věřící pokládají za svou přirozenou i radostnou povinnost zvěstovat, rozhlašovat jeho skutky [Ž 9,12; 75,10, sr. 105,1], pravdu [věrnost, Ž 30,10; 89,2], milosrdenství [Ž 92,3], upřímnost [Ž 92,16], jeho spásu [1Pa 16,23; Ž 96,2nn], jeho předivnou moc [Ž 145,4] a tak šířit jeho chválu a slávu [Ž 51*17; Iz 60,6; 66,19] a jméno [1Pa 16,8]. Touto radostnou zvěstí jsou pověřeni obzvláště ti, kteří prožili spásu Hospodinovu [Iz 48,20], ale celý svět je vyzýván, aby zvěstoval chválu Hospodinovu nad tím, že vykoupil Izraele [Iz 42,11n; Jr 31,10]. To, že se sloveso z. objevuje nejvíce v žalmech, ukazuje, že ústřední činností kultického shromáždění bylo zvěstování, rozhlašování Boží moci, jeho milosrdenství, pravdy a spásy. Zvláště sloveso b-s-r [= zvěstovati potěšené věci, Ž 68,12], jehož překladem je v NZ-ě sloveso euangelizesthai [viz níže!], je liturgickým výrazem, oznamujícím vítězství Hospodinovo [Iz 52,7; Na 1,15], začátek nového věku, aiónu, v němž kraluje Hospodin [Ž 96,10]. Touto radostnou zvěstí je pověřen zvláště Mesiáš.

Ten, kdo přináší, vyřizuje radostnou zvěst o Božích spásných činech, o tom, že Hospodin kraluje, je ‚zvěstovatelem věcí potěšených‘ [Iz 40,9; 41,27; sr. 52,7; Ž 68,12], kazatelem evangelia [Iz 61,1].

V NZ-ě jde vesměs o výrazy, jež souvisí s řeckým kořenem angel-a znamenají přinésti zprávu, poselství, zvěst; proklamovati, vyhlásiti. Boží slovo je zvěst; království Boží a Kristovo je vyhlašováno. Mluví-li 1J 1,5; 3,11 o zvěstování [řecky angelia], myslí na základní zvěst Ježíšovu, že Bůh je *světlo, a tmy v něm nižádné není, a na základní příkaz, z této zvěsti plynoucí, abychom milovati jedni druhé [sr. 1J 2,7n; J 13,34]. V pojmu ‚světlo‘ je obsažena celá spasitelná činnost Boží. Právem je tedy užito slovesa angellein o zvěstování zmrtvýchvstání Ježíšova u J 20,18 [sr. 1J 1,3]. Zvěstování a vzkříšení Ježíše Krista jsou v NZ-ě spjaty a na sebe vázány [sr. Ř 1,3n; 10,9; 1K 15,1nn]. Nejčastěji je v NZ-ě užito výrazu euangelizesthai = zvěstovati radostnou zprávu, vyřizovati radostné poselství. V době Ježíšově bylo očekávání ‚zvěstovatele věcí potěšených‘ velmi živé. Ježíš zřejmě navazuje ve své odpovědi Janu Křtitelovi na Iz 42,7; 61,1, aby naznačil, že nastává nový *věk, doprovázený znameními mesiášské doby, příchodu království Božího [sr. L 4,18.43; L 16,16]. Kázat a zvěstovat království Boží jsou souznačné pojmy [L 8,1, sr. 4,43n; Mk 1,38; L 20,1], jimiž byla vyjádřena souhrnně všecka činnost Ježíšova. Je to radostná zvěst. Proto andělé při jeho narození ‚zvěstovali radost velikou‘ [L 2,10]. Také činnost Jana Křtitele, který oznamoval blízkost království Božího a podle Mt 11,13; L 16,16 ukončil období proroků, je charakterisována výrazem euangelizesthai. V kral. překladu není vždy jasné, že jde o radostnou zvěst. Žilka překládá L 3,18: „Ještě mnohým jiným napomínáním hlásal lidu radostnou zvěst“. Jím začíná být prohlašováno, vyhlašováno království Boží. I jako předchůdce je poslem radostné zvěsti, jež byla vtělena v osobě Ježíše Krista. Ef 2,17 shrnuje vtělení, život i smrt Ježíšovu ve slovech, že zvěstoval, vyhlásil pokoj těm; kteří byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho se dostalo přístupu k Otci všem věřícím [sr. Sk 10,36]. Je to pokoj mezi Bohem a člověkem a mezi lidmi navzájem. Při tom nutno míti na paměti, že nejde o pouhé slovní vyřizování poselství, nýbrž o účinné nabízení, podávání spásy, pokoje, království Božího.

Tato účinnost provázela i zvěstování evangelia se strany učedníků. Už za pozemského života Ježíšova učedníci zvěstovali evangelium a uzdravovali [L 9,6]. Divy, znamení a zvěstování evangelia patřily dohromady. Neboť vyhlašování Božího království milosti mělo účinek na člověka v jeho celosti: přinášelo radost [Sk 8,8], spásu [1K 15,1n], uvádělo na cestu spásy [Sk 16,17], působilo znovuzrození [1Pt 1,23.25: „To je slovo, které vám bylo zvěstováno jako evangelium“, Žilka], bylo mocí v Duchu sv. [1Pt 1,12] a osvědčovalo se i uzdravováním [Mt 4,23; 9,35; 11,5; L 9,6; Sk 8,4-8; 10,36nn; 14,8-18; 16,17nn; Ř 15,16nn; 2K 12,12; Ga 3,5].

Obsahem této radostné zvěstné činnosti je Kristus jako Syn [„abych evangelium o něm hlásal mezi pohany“, překlad Žilkův Ga 1,16; Sk 8,35], Ježíš a vzkříšení [Sk 17,18], Kristus Ježíš [Sk 5,42], Pán Ježíš [Sk 11,20], jméno Ježíše Krista [Sk 8,12], nevystižitelné bohatství Kristovo [Ef 3,8], jinými slovy: utrpení a sláva Kristova [1Pt 1,11n], vzkříšení [Sk 17,18], království Boží [Sk 8,12]. To vše je obsaženo ve slovu evangelia [Sk 8,4], slovu evangelia Páně [Sk 15,35], evangelia víry [Ga 1,23], v evangeliu [1K 15,1; 2K 11,7], jedním slovem: v Ježíši Kristu, o němž svědčil apoštolům i SZ [1Pt 1,11n; sr. Sk 8,35; 13,32n. „Vždyť i nám se dostalo téže radostné zvěsti jako oněm… A poněvadž ti, kterým se dříve dostalo té radostné zvěsti, pro nevěru nevešli…“, Žd 4,2.6 v překladu Žilkově]. Evangeliem starého Izraele byla zaslíbení o Mesiáši. Neboť Bůh sám „dal jako radostnou zvěst svým služebníkům prorokům“ své tajemství [Zj 10,7].

Výrazem příbuzným se slovesem euangelizesthai je řecké anangellein [= vyhlásiti; oznámiti; vypravovati], jehož je užito ve spojení s činy Božími v přítomnosti nebo v bezprostřední minulosti [Sk 15,4], s jeho vůlí pro přítomnost [Sk 20,27], s bezprostředním zvěstováním evangelia [Ř 15,21; 1Pt 1,12; 1J 1,5, sr. v 3]. Podle J 1-6,13-15 Duch sv. bude oznamovati věřícím i budoucí věci [sr. Iz 44,7], uvede ve všelikou pravdu, kterou přijme od Syna. Na to se vztahuje i v. 25, podle něhož Kristus prostřednictvím Ducha sv. bude přímo, bez obrazů a podobenství, vypravovati o Otci. Podobný význam má řecké apangellein [o činnosti posla, vyslance; pak ve smyslu *vypravovati, podávati zprávu, na př. Sk 12,14.17]. A je zase příznačné, že Kral. překládají toto sloveso výrazem z. tam, kde jde o podání zprávy o vzkříšení Kristově [Mt 28,8.10; Mk 16,10; L 24,9] nebo o vlomení království Božího do této časnosti [Mt 11,4] nebo o vyřizování Božího vzkazu [Sk 26,20, sr. 17,30]. Svědčit o Božím spasitelném činu a zvěstovat jej jsou souznačné pojmy [1J 1,2n], V tom smyslu Ježíš sám je svrchovaným Božím poslem, který v síle Božího Ducha zvěstuje *soud [= právo, spravedlnost] národům [Mt 12,18; Žd 2,12, sr. Iz 42,1 a Ž 22,23; Dt 18,18; Iz 52,7].

Řecké katangellein [= vyhlásiti] mělo ve starověku také význam kultický, na př. vyhlásiti náboženskou slavnost. V tom smyslu snad jest překládati Sk 3,24: „Také všichni proroci od Samuela i po něm, kteří mluvili, slavnostně vyhlašovali tyto dny“. Proroci jsou tu chápáni jako heroldové, hlasatelé Boží. Celá NZ misijní činnost je popisována tímto slovesem: Kristus je slavnostně vyhlašován, proklamován [F 1,16.18; Ko 1,18], evangelium je slavnostně vyhlašováno [1K 9,14] stejně jako slovo Boží [Sk 13,5], svědectví Boží [1K 2,1] a odpuštění hříchů [Sk 13,38]. Nejde tu jen o poučování, nýbrž o slavnostní vyhlášení činu Božího, toho, co se stalo skutečností [sr. Sk 4,2; 13,38; 17,3. 23]. Z. cestu spasení [Sk 16,17], z. obyčeje [Sk 16,21] v tom smyslu znamená vyhlašovat spásu, nikoli jen poučovat o cestě, pravidlech života, i když toto vyhlašování spásy je spojeno s napomínáním [Ko 1,28], učením a tradicí. Podobně jest rozuměti Pavlově formulaci o večeři Páně: „Smrt Páně zvěstujete“ [1K 11,26], t. j. slavnostně oznamujete, vyhlašujete jako spasitelný čin, který se stal. V tom smyslu se také praví o zmrtvýchvstalém Kristu ve Sk 26,23, že jeho úkolem bylo slavnostně vyhlásit všem lidem, že světlo přišlo právě v jeho zmrtvýchvstání [sr. Ř 1,4; Sk 4,2].

Řeckého diangellein [= rozhlašovati, vyhlašovati] bylo užíváno o prohlašování nástupu vlády panovníkovy. Ježíš v L 9,60 pobízí učedníka, aby prohlásil, proklamoval, že království Boží se už vlomilo do tohoto světa.

Řecké exangellein v 1Pt 2,9 znamená široko daleko rozhlašovati [„vznešené vlastnosti toho, jenž z temnosti vás povolal k svému podivuhodnému světlu“, Hejčl]. Sr. Iz 43,21 a zvl. knihu Žalmů [viz výše!].