Mzda

Mzda [Gn 29,15; 30,28; Ex 2,9; Dt 15,18; Iz 23,18; Ez 27,15; Ag 1,6; Za 11,12] jest odměna za vykonanou práci nebo prokázanou službu. Ez 29,18n nazývá m-ou žold vojáků, také odměna za levitskou a kněžskou službu nebo za půjčené tažné zvíře je Kral. nazývána m. [Nu 18,31; Mi 3,11; Ex 22,4]. V nejstarších dobách se platilo plodinami, zbožím, později také penězi [Gn 30,28-34]. Jákob sloužil sedm let za Líu a dalších sedm za Ráchel [Gn 29,15.20]. Podle Mojžíšova zákona měla být m. vyplácena každého večera [Lv 19,13; Dt 24,14n]. Zadržování m. nebo její zkracování bylo pokládáno za zločin, rovnající se bezbožnosti kouzelníků, cizoložníků a křivopřísežníků [Jr 22,13; Mal 3,5; Jk 5,4]. Jak velká byla denní m. dělníka, nevíme. V době NZ byla denní m. rovna denáru [Mt 20,2: denní peníz]. Podle L 10,35 se zdá, že tato odměna nebyla nízká. Ježíš vyhlásil zásadu, že dělník je hoden své m. [L 10,7; 1Tm 5,18 sr. Mt 10,10]. V přeneseném smyslu se mluví o odplatě Boží jako o m-ě [Gn 30,18; 2Pa 15,7; Ž 127,3; Iz 40,10; 62,11]. Nejde tu o zasloužený nárok, ale o projev Boží milosti a Božího požehnání. *Odplata.

M. nepravosti. Zdá se, že je to term. techn. pro zisk, který člověk získal za zradu nebo nespravedlnost [Sk 1,18]. Na této m-ě lpí hrabivost, je výrazem toho, že člověk podlehl démonickým svodům mamonu [2Pt 2,15; Ju 1,11]; falešní učitelé chtěli svým bezuzdným životem získati peníze a vliv. To je jejich očekávaná m. *Mamon.

V jiném smyslu se mluví v 1Tm 2,6 o „m. na vykoupení“ [sr. Mk 10,45; Mt 20,28; Tt 2,14]. Jde tu o výraz, vypůjčený ze SZ [*Výplata Lv 25,24.26.51n sr. Ex 30,12; Nu 35,31n; Ž 49,8]. V tomto výrazu se stýkají právo a milost. NZ je v duchu Ježíšově přesvědčen, že Ježíšova smrt je zástupným výkupným „za mnohé“ [„za všecky“ 1Tm 2,6], kteří sami nemohli toto výkupné zaplatiti [sr. Mt 16,26 b; Iz 53,6.12; Mk 14,24; Mt 26,28]. Ježíš vstupuje na jejich místo ve svaté solidaritě a nese smrt, jejíž nutnost mu byla jako Boží uložení jasná [Mk 8,31.33]. Příjemcem tohoto výkupného [mzdy] je Bůh, nikoli ďábel, který naopak chtěl Ježíše od smrti odvrátit [Mk 8,33; Mt 16,23]. Člověk propadl pro svou neposlušnost svatému Bohu [Mt 10,28; L 13,28 sr. Ž 90,3.7nn]. Jen obětavou poslušností až do smrti kříže [F 2,8] v zastoupení hříšného lidstva mohlo být toto propadnutí Bohu zrušeno. Proto mohl Ježíš už za svého života odpouštět hříchy, že měl na mysli svou smrt jako důkaz své zástupné poslušnosti, jež jediná byla s to zlomiti prokletí hříchu. A jako zmrtvýchvstalý znovu odpouští hříchy právě pro svou smrt, jež byla mzdou naprosté poslušnosti vůči Otci. *Odpuštění. *Oběť.