Mammona, mamona

Mammona, mamona. Slovo semitského původu, jež se nevyskytuje ve SZ, zato však v hebr. a aram. výkladech SZ. Je snad odvozeno od hebr. kořene, jenž označuje to, več člověk doufá, čemu věří, nač spoléhá. Ve zmíněných výkladech [Targum, Mišna] m. označuje jednak jmění, cenný majetek [na př. otroka], něco hmotného, jednak zisk, zvláště nečestně získaný na úkor bližního [„m. nepravosti“ je term. techn. pro takový zisk], takže v některých kruzích [t. zv. „*chudých“] má m. trvale přídech nečestnosti, nečistoty, a konečně označuje m. také úplatek, jímž je umlčován svědek nebo soudce [sr. Nu 35,31; Am 5,12; Ez 22,27]. Nedá se doložiti, že by m. bylo jméno fénického božstva.

V NZ se vyskytuje výraz m. v souvislosti s pokladem [Mt 6,19.21], péčí o život a tělo [Mt 6,25], s nepravostí [L 16,9], s opatrností synů světa [L 16,8]. Je tu míněno především jmění, pozemský majetek, který člověk shromažďuje [Kral. : skládá Mt 6,19], protože na něj spoléhá a domnívá se, že si tak zajišťuje život [sr. L 12,15nn]. Ježíš vidí démonicky zotročující moc m. [Mt 6,21.24], takže nakonec víra [ve smyslu důvěra, spoléhání] v m. vylučuje víru v Boha. Proto staví Ježíš proti sobě m. a Boha a vyzývá k rozhodnutí mezi oběma. Důkazem pak toho, že člověk skutečně spoléhá na Boha a věří Bohu, je nepečování o „život svůj“, o „tělo své“ [Mt 6,25 nn] skládáním pokladů pro sebe. Při posledním soudu ovšem bude soudit podle toho, jak jsme pečovali o život a tělo svých bližních [Mt 25,34 až 46; sr. L 16,1-9]. *Bohatství.