Křičeti

Křičeti, hlasitě volati [Joz 6,16], často ve smyslu volati o pomoc k Bohu [Kraličtí mají většinou „volati“ Ex 22,22n; Sd 3,9.15; 4,3; 6,6n], tedy: úpěnlivě se modliti [Ž 3,5; 17,6; 86,3; 88,2n. 14] v důvěře, že Bůh na takový „křik“ odpoví [Ž 4,4; 16,6; 22,25; 27,7; 28,1; 31,23]. Ovšem, Bůh také nemusí odpovídat [Ž 22,3; Jr 11,11; Mi 3,4; Za 7,13], což je znamením jeho soudu. Křik měl význam i v kultickém životě starověku. Zaklínání duchů se dalo křikem – patrně vykřikováním určitých formulí [sr. 1Kr 18,27] – ale i démoni se projevovali křikem [sr. Mk 1,26; 3,11; 5,5; Sk 8,7]. Snad s tímto pojetím souvisí i předpověď Iz 42,2, že „Mesiáš nebude křičeti, ani slyšán bude hlas jeho“. V křiku těch, kteří byli posedlí nečistými duchy, je snad možno pomýšleti na zaklínací formule, jimiž měl být odehnán Ježíš, jenž přišel, aby kazil skutky ďáblovy [L 4,41]. V kral. překladu ovšem je většinou sloveso „křičeti“ nahrazeno zmíněným „volati“ tam, kde jde o zoufalé dovolávání se pomoci Ježíšovy [Mt 9,27; 20,30n; 15,22n; Mk 9,24. Naproti tomu Mt 14,26.30; Mk 6,49 Kraličtí překládají „křičeti“]. Ani Ježíš Kralickým „nekřičí“, ale „volá hlasem velikým“ [Mt 27,50], když se obrací na Otce v posledním okamžiku života [sr. L 23,46, kde je ovšem jiný řecký podklad; Iz 42,2; v jiné souvislosti J 11,43; 7,28; 12,44; Mt 12,19]. Také děti a kamení Kralickým v radosti nad příchodem Ježíšovým nekřičí, ale volají [L 19,40; J 12,13], ale nepřátelé Ježíšovi křičí [Mt 27,23; L 23,18; J 18,40; 19,6.15].

Ve většině těchto míst je v řeckém textu sloveso, znamenající „křičeti“. Kraličtí činí pečlivý rozdíl mezi voláním víry a křikem nevěry [Sk 7,57; 19,28.32; 21,28.36]. Jen v rozčilení i Pavel a Barnabáš Kralickým křičí [Sk 14,14], ale dívka „s duchem věštím“ volá [Sk 16,17]. Ale anděla nechávají Kraličtí křičet, když ohlašuje vykonání Božího soudu [Zj 18,2] nebo Boží rozkaz [Zj 19,17]. Jinak však i andělé Kralickým volají [Zj 10,3]. Zadržená mzda dělníků křičí k nebi [Jk 5,4]. Ti, kteří přijali Ducha svatého, jenž je ujišťuje, že jsou syny Božími, Kralickým nekřičí, ale volají: Abba, Otče! [Ř 8,15; Ga 4,6], ačkoli v řečtině je sloveso křičeti [snad ve smyslu: oznamovati, zvěstovati].