Působiti

Působiti, stč. = dělati [Gn 24,66], činiti, jednati tak, aby se něco stalo [Jb 34,11; Jr 50,6], většinou o Bohu a jeho jednání ve světě [Jr 14,22]. Podle Iz 45,7 „Bůh p-í pokoj a tvoří zlé“. Je to zřejmě polemická narážka na perský dualismus, podle něhož světlo a tma, spása a zlo pocházejí od dvou vzájemně nepřátelských božstev. Bůh Kýrovi [bibl. Cýrovi], svému pomazanému a povolanému králi, ukazuje, že příznivé i nepříznivé okolnosti mají jediný původ ve svrchované vůli jediného Boha. Že by Bůh tvořil zlé, nepatří k běžným myšlenkám SZ. U Iz 45,7 je nejspíše vysvětlitelná právě reakcí na perský zoroastrismus. Podle Ž 25,9 p-í Bůh, aby pokoření, *tiší podle práva [Kral. : „aby tiší chodili v soudu“]; jinými slovy: Bůh p-í svrchovaně spasitelsky [Ž 74,12]. Na toto spasitelné jednání Boží je soustředěn zvláště NZ svými výrazy katergazesthai [= přivésti něco k dokonání, dokonalosti; Ř 5,3; 2K 9,11 a j.], energein [= působiti, tvořiti; 1K 12,6.11; Ef 1,11; F 2,13; 1Te 2,13] a poiein [= dělati, Žd 13,21]. Věřící nemají nic sami ze sebe; všecko při nich p-í Bůh [1K 12,6] skrze svého Ducha [1K 12,11] a podle své rady [Ef 1,11], a to nejen chtění, nýbrž i skutečné provedení tohoto chtění [F 2,13; Žd 13,21]. Užívá k tomu prostřednictví slova, které p-í jako energie ve věřících [1Te 2,13 překládá Žilka: „Ono také působí ve vás věřících“; Hejčl-Sýkora: „Ono se také jeví skutky u vás, kteří věříte“], nebo soužení [Ř 5,3], zármutku [2K 7,10] a zkoušek [Jk 1,3], nebo prostřednictvím lidí [2K 9,10n]. Člověk však se musí objeviti před soudnou stolicí Kristovou, aby každý sklidil odplatu za to, co činil v těle, k čemu pracoval, ať to bylo dobré či špatné [2K 5,10].