Dokonalost, dokonalý

Dokonalost, dokonalý mají v bibli různý význam a původní pojmy hebr. a řecké jsou různě překládány. Mohou znamenat na př. celost, plnost [„srdce celé k Hospodinu“ 1Kr 8,61; 15,3], upřímnost [2Pa 25,2], sprostnost [Jb 1,1]. Dokonalý je ovšem Bůh [Mt 5,48], jeho cesta [Ž 18,31], skutkové [Dt 32,4; Jb 37,15], jeho zákon [Ž 19,8], jeho vůle [Ř 12,2; Jk 1,25], jeho dary [Jk 1,17]. Může však být dokonalý člověk?

Starý Zákon mluví o relativní dokonalosti člověka. O Noemovi čteme, že byl „muž spravedlivý a dokonalý za svého věku“ [Gn 6,9]. Výraz spravedlivý je vzat z právního světa [Dt 25,1]. Označuje člověka sice obviněného, avšak prohlášeného [Bohem] za spravedlivého [1Kr 8,32]. Opakem spravedlivého je bezbožný, na jehož hlavu Bůh „obrací skutky jeho“ [Ex 23,7]. Spravedlivý je ten, jehož nevina vůči určitému obvinění je prokázána.

Pojem „dokonalý“ je vzat z praktického hodnocení. Dokonalé je to, co je neporušené, celé, co odpovídá určení, co vyhovuje požadavkům. Ovšem, jen Bůh může určit, co vyhovuje požadavkům. Dokonalý je pouze člověk, o němž to prohlásí Bůh. Takovými lidmi byli Enoch [Gn 5,24], Noe [Gn 6,9], Daniel a Job [Ez 14,14.20]. To neznamená, že jde o bezhříšné lidi [Ž 130,3; Jb 15,14-15]. Spravedlnost a dokonalost je spíš měřena na nespravedlnosti a bezbožnosti současníků [Gn 6,9; 18,23n; Iz 3,10-11; Ab 1,3]. Vždy jde o srovnávání, které ovšem v posledu činí Bůh. Dokonalými jsou ti, kteří chodí ustavičně s Bohem [Gn 17,1], jsou upřímného a sprostného srdce [Jb 1,1.8; 2,3; Př 2,21]. To však nikterak neznamená, že to jsou lidé bez hříchu. Bojí se však Hospodina [Mal 3,18; 4,2]. Jen o jednom mluví i SZ jako o bezhříšném [Iz 53,9].

Teprve v době mezi SZ a NZ se vyvinula farizejská zbožnost, která usilovala o dokonalost z vlastních sil a podle vlastních předpisů [Mt 5,20n].

Nový Zákon. Ježíš vyzývá své učedníky: „Buďtež vy dokonalí, jako i Otec váš, kterýž jest v nebesích, dokonalý jest“ [Mt 5,48; sr. Lv 19,2]. A tuto dokonalost vidí nikoli v zachovávání určitých příkazů [Mt 5,17-43], nýbrž v lásce [Mt 5,44-47]. Ne nadarmo v paralele L 6,36 čteme „buďte milosrdní.“ Bohatému mládenci, který chtěl mít věčný život, ukazuje, v čem pozůstává dokonalost [a tedy „věčný život“ a účast v království Božím Mt 19,21]: zbavit se bohatství ve prospěch chudých a spolehnout pouze na Boha v následování Ježíše Krista [Mk 10,17-31; L 18,18-30].

Pavel navazuje na slovo Ježíšovo z Mt 5,48 v Ef 5,1, a mimoděk je i vykládá zdůrazněním lásky [Ř 12,9; 13,8-10; 1K 13], jež je svazkem, vížícím všecky křesťanské ctnosti v dokonalost [Ko 3,14]. Pavel často v řeckém výrazu pro dokonalost zdůrazňuje zralost, dospělost ve srovnání s duchovním dětstvím [1K 2,6; 14,20; 2K 13,9; Ef 4,13-15; Ko 1,28; 4,12. Podobně je tomu i v Žd 5,11-6,1]. Pavel si byl vědom, že sám ještě nedosáhl posledního cíle [F 3,12]; dokonalost křesťanova spočívá právě v tom, že běží k cíli. – Apoštol věděl také o sborech, kterým psal, že nedosáhly dokonalosti – ale jeho víra v neochvějnost a moc Boží předjímala někdy dokonalost, k níž křesťan z určení Božího spěje [F 1,6; 2,13]. Ani epištola Jakubova [1,4] se tu neliší od Pavla.

V Žd se mluví o dokonalosti Kristově, které dosáhl naprostou poslušností a pokorou [5,8-9; 7,28], aby věřící v něho mohli dosáhnout dokonalosti [10,14; 12,23], jíž nebylo možno dosáhnouti pod Zákonem [7,11-19; 9,9; 11,40].