Deuteronomium

Deuteronomium [česky „opakování zákona“, „druhý zákon“] je řecký název páté knihy Mojžíšovy [*Pentateuch].

1. Rozdělení a obsah

Kniha se zřetelně dělí na několik částí: a) Dt 1-4 po krátkém historickém úvodě opakuje krátce události posledních 40 let na poušti zvláště se vztahem k osazení země zaslíbené. K tomu je připojeno zřízení tří měst útočištných na východní straně Jordánu [Dt 4,41-43]. – b) Dt 5-26; 28; 29,2-30,20 obsahuje nový výklad zákonů Mojžíšových s mnohými dodatky a úpravami, hodícími se pro vyvinutý společenský život v národě usazeném už v zemi zaslíbené [na př. zřízení měst útočištných záp. od Jordánu kap. 19]. – c) Dt 31,30-33 obsahuje dvě poetické vložky, z nichž jedna je „píseň Mojžíšova“ [31,30-32,44] a druhá „požehnání Mojžíšovo“ dvanácteru pokolení [Dt 33]. – d) Kap. 27.31.34 vypravují o posledních nařízeních Mojžíšových [vsazení obílených kamenů, do nichž měla býti vyryta slova zákona, na horu Hébal, přikázání levitům 27,4-26], zřízení Jozue na místo Mojžíšovo, a o jeho smrti.

2. Hlavní myšlenky

a) Hospodin je Bohem nejen lidu izraelského, ale Pánem vší země [10,14], který trestá nejen hříchy lidu izraelského, ale hříchy všech národů [9,5; 12,31]. Modloslužba je proto největším hříchem [6,14; 17,3n], kterého se má Izraelec varovati, i kdyby se měl proto naprosto odloučit od cizích národů [7,1-4]. Poněvadž pak množství svatyň by mohlo vésti k porušení víry v jediného Boha, žádá Deuteronomium soustředění bohoslužby do Jerusalema. – b) Hřích je přestoupení zákona Božího, který platí pro všechny národy. – c) Ačkoliv je Hospodin Bohem všech národů, jeho vztah k Izraelovi [kap. 5-11] je vztahem smlouvy na základě milostivé lásky Boží [9,4-6], nikterak zasloužené [9,7n]. To jediné, co Bůh očekává od svého lidu, je vděčnost, vyjadřovaná jednak radostnými bohoslužbami [12,18n], jednak lidskostí [22,1n.8n; 24,10n]. – d) Bůh se zjevil lidu izraelskému v mocných spasitelných událostech jeho minulosti. Jinými slovy: Bůh je Pánem zasahujícím do dějin. Proto i sváteční bohoslužby izraelské se většinou vztahovaly na spasitelné skutky Boží v minulosti. Izrael měl děkovati Hospodinu za vše, co se s ním dálo a děje [viz zvl. kap. 26]; všecko měl přijímati jako dar ruky Boží.

e) Deuteronomium je první kniha, která zdůrazňuje náboženskou výchovu [6,6n; 11,19; 6,9; 11,20].

3. Vliv knihy

Badatelé se domnívají, že kniha, jež byla r. 622 př. Kr. nalezena v chrámě knězem Helkiášem [2Kr 22,8], je v podstatě [tedy nikoli doslovně!] kniha Deuteronomium, zvl. kap. 5-26; 28,1-46. Neboť náboženská reforma Joziášova plní to, co je obsaženo v uvedených částech Dt. Především byla odstraněna bohoslužba na výsostech a soustředěna v Jerusalemě [2Kr 23,8.13], což je hlavním požadavkem Dt 5-26. Nejstarší proroci tohoto soustředění bohoslužby v Jerusalemě ještě nežádali: 1Kr 19,10. Ezechiaš byl první, jenž učinil pokus o odklizení výsostí [2Kr 18,4] s nepatrným souhlasem lidu, o čemž svědčí to, že Rabsace mohl popuzovat proti králi právě poukazem na zbořené výsosti. Stačí pro srovnání uvésti pouze souběžná místa z 2Kr a Dt, aby vyniklo, že reforma Joziášova se úplně shoduje s požadavky D. [2Kr 23,6 sr. Dt 16,21n; 2Kr 23,7 sr. Dt 23,17; 2Kr 23,5 sr. Dt 17,3; 2Kr 23,10-13 sr. Dt 12,31; v 2Kr 23,21-23 se připomíná, že slavnost velkonoční byla slavena v Jerusalemě. Sr. Dt 16,5-7 a Ex 20,24; 2Kr 23,24 sr. Dt 18,10n].

4. Doba vzniku

S jistotou můžeme říci pouze, že D. v dnešní podobě je mladší, t. j. vzniklo později než t. zv. kniha smlouvy [Ex 20,23-23,19] a dříve než Lv [zvl. 17-26]; neboť společenské poměry, které předpokládá D., jsou vyvinutější a složitější než ty, které předpokládá Ex 22-23; a to, co nechává D. nerozřešeno, řeší Lv. Nezáleží však příliš na datu sepsání, neboť v Dt obsažený materiál je beztak mnohem starší, z valné části po staletí tradovaný jen ústně! Rozhodující je, že duchem velmi věrně vystihuje vlastní svéráz mojžíšského náboženství.

Ježíši Kristu bylo D. velmi drahé [sr. Mt 4., kde jsou citáty z D.]. Také nejvyšší zákon, platící nejen Židům, ale všemu světu, uváděl z této knihy [Mk 12,28-30 sr. Dt 6,4-5].