Dojíti (sloveso)

Dojíti. Viz také *Docházeti. Ve smyslu přijíti někam [Gn 19,22; 33,14], přiblížiti se [Gn 37,18], roznésti se [o zprávě, pověsti, Ez 32,9; Jon 3,6], přicházeti [Př 26,2], stihnouti [Ez 32,27; Za 5,4], dosáhnouti [Gn 47,9 a j.], dojíti na něco, k čemu, splniti se [Jr 28,9 a j.], zakusiti [milosrdenství Př 28,13; Mt 5,7; požehnání Ž 112,2] a pod. ‚Milosrdenství došlá‘ [Oz 2,1] = ta, jež byla omilostněna. – ‚Skrze vypsání ruky Hospodinovy došlo‘ [1Pa 28,19] = skrze písemné sdělení ruky Hospodinovy. Zdá se však, že tu jde spíš o Boží vnuknutí ve smyslu 2Kr 3,15; Ez 1,3; 3,14.22 [sr. Ezd 7,6.27, také 1Pa 28,12 a: „Což složil v mysli své“].

V NZ-ě má sloveso d. smysl podobný jako ve SZ–ě v obratech ‚d. milosrdenství‘ [Ř 11,30 a j.] = býti obdarován, zahrnut milosrdenstvím; ‚d. nesnáze‘ [Sk 19,40] = býti obviněn, obžalován; ‚d. losu přisluhování‘ [Sk 1,17] = dosáhnouti účasti ve službě, dostati na ní podíl; ‚d. dědičně věčného života‘ [Mk 10,17] = dostati údělem věčný život [sr. 1K 6,10]; ‚d. svědectví‘ [Žd 11,2] = získati příznivé svědectví, dobře se osvědčiti; ‚d. účastnosti svatosti jeho‘ [Žd 12,10] = státi se účastníky, podílníky jeho svatosti; ‚d. smíření‘ [Ř 5,11] = dostati smíření. ‚D. něčeho‘ [Ř 4,1 a j.] = dosáhnouti, najíti. ‚Vaše poslušenství všech došlo‘ [Ř 16,17] = vaše poslušnost se všude rozhlásila. ‚D. někoho‘ [L 8,19] = dostati se k někomu. U L 12,33 má d. význam přiblížiti se. „Všeho pravě povědomosti z gruntu bedlivě d.“ [L 1,3] = vše důkladně od počátku vypátrati, vyzvěděti [řecky parakolúthein = (ná)sledovati, stopovati], ‚d. učení‘ [2Tm 3,10] = následovati někoho v učení.