Dar, dárce, dávání

Dar, dárce, dávání jsou rčení, jež se velmi často vyskytují v Písmě sv. Hebr. řeč má asi 15 různých slov pro tyto pojmy. Povaha daru totiž byla velmi rozdílná podle okolností. Starý a Nový Zákon se tu znatelně liší.

1. Starý Zákon-a) Někdy dar neznamená nic jiného než zdvořilé vyjádření pro výměnný obchod, neboť se rozumělo samo sebou, že obdarovaný se odplatí stejným způsobem [Gn 23,10-20; 1Kr 10,10.13; sr. 2S 24,21-24]. Jindy znamenal dar žádost o přízeň nebo obnovení přízně [Gn 32,20; 33,11; 34,12; 43,11; 1S 25,27; 30,26; Př 8,16]. Je přirozené, že v tomto případě se dar snadno mohl proměniti v úplatek, který byl ve SZ přísně zakázán [Ex 23,8; Dt 16,19; Ž 15,5; Př 17,23; Iz 1,23; 5,23; sr. Sk 24,26]. – b) Dar jako pocta a poplatek králům [Sd 3,15; 1Kr 4,21; Ž 72,10], prorokům [1S 9,7; 2Kr 8,9; Dn 5,17], levitům [Ex 23,15; 34,20]. – c) Dar jako oběť Bohu [Mal 1,8]; přijal-li Hospodin dar, znamenalo to přízeň [Sd 13,23; 2Pa 7,1], nepřijal-li, nepřízeň [Gn 4,4n; Mal 1,10]. Proroci usilovně bojují proti názoru, jako by bylo možno Boha uplatiti [Iz 1; Ž 50; Dt 10,17]. – d) Obdarování v našem slova smyslu [Jr 40,5; 2S 11,8; Est 9,22; 1S 18,4; Gn 24,53].

2. Nový Zákon. a) Dar Bohu [Mk 7,11], aram. *korbán = darováno [Bohu]: Ez 20,28. Tohoto daru nesmí být použito k obdarování lidí. Sr Mt 23,19: korbán bylo vše, co se dostalo do blízkosti oltáře anebo co se dotklo oltáře. b) Obyčejně se myslí na dary, kterými Bůh obdaroval člověka [Ef 4,8], neboť Boží vlastností je více dávat než přijímat, c) Tak jako dává Bůh, tak mají dávat i křesťané [Mt 6,1; L 6,32]. Je zvláštní výsadou křesťana, že smí dávati dary Kristu [L 5,29.30; 7,37; 8,3; J 12,2]. Dávání zůstalo podstatnou stránkou křesťanských bohoslužeb jako dobrovolná pocta Bohu [Mt 5,23; 2K 9,7n; F 4,16n; Sk 11,29; Ř 15,26; 1K 16,1; 2K 8,9n]. *Dán, dáno.