Týrus

Týrus [= skála] vedle *Sidonu [Gn 10,15; Iz 23,12] 38 km vzdáleného, jedno z nejproslulejších měst starověku, důležitý námořní a obchodní přístav ve Fénicii na pobřeží Středozemního moře. Podle Herodota bylo založeno kolem 2.750 př. Kr. a původně stálo na pobřežní pevnině. Ale později z důvodů bezpečnostních bylo přeneseno a rozšířeno na skalnatý ostrov při pobřeží, což dalo městu jméno [Ez 26,17; 27,32]. Původní vnitrozemské město se nazývalo Palaetyrus [= Starý T.]. V 15. stol. př. Kr. podle Tell-el-amarnských tabulek [Tell-el-Amarna] bylo podrobeno Egyptem. V době Jozuově bylo hrazeným městem [Joz 19,29, kde Karafiát hebr. sór, Kral. Zor, tlumočí výrazem T.]. Leželo na sev. hranici území, jež připadlo pokolení Asserovu. V době Davidově bylo pevností [2S 24,7]. *Chíram, král týrský, zasypal mořské úžiny, dělící pevnost od pevniny, a založil tu dva námořní přístavy, sidonský na severu a egyptský na jihu. Oba přístavy byly spojeny průplavem, vedoucím přes ostrov. Město pak obehnal zdí 24 km dlouhou. Králi Davidovi pomáhal stavěti palác [2S 5,11; 1Kr 5,1; 1Pa 14,1] a králi Šalomounovi chrám a jiné budovy [1Kr 9,10-14; 2Pa 2,3-16]. Chíramův hrob je doposud ukazován na pobřeží 8 km j. od T-u. Jiný *Chíram, po otci Týřan, po matce Žid, měl na starosti ulíti dva měděné sloupy a jiné měděné nádoby pro chrám Šalomounův [1Kr 7,13n.40.45]. Týřané byli vynikajícími obchodníky, uměleckými řemeslníky a kolonisátory. Vyráběli purpurové látky a jiná tkaniva, různé kovové předměty a sklo. Obchodovali i s kraji velmi odlehlými [1Kr 9,28]. Týrští obchodníci byli podle Iz 23,8 knížata, jež ovládala obchod až po Memfis a vlastnila měděné doly na Cypru a Krétě. V 9. stol. př. Kr. založili Týřané Karthago, jež se stalo nebezpečným soupeřem Říma. Ale týrské kolonie byly také na Maltě, Sicilii, Sardinii, Bosporu, dokonce až ve Španělsku a Britanii. Po smrti Chíramově nastaly dynastické zmatky v T-u, až se konečně Etbál vraždou svého bratra zmocnil trůnu. Svou dceru Jezábel provdal za izraelského krále Achaba [1Kr 16,31]. T. byl marně obléhán asyrským králem Salmanassarem V., jemuž se r. 724 podařilo zmocniti jen Starého T-u. Teprve nástupce Salmanassarův Sargon donutil pevnost ke vzdání. V té době také přestaly přátelské styky s Izraelci. Proroci horlí proti T-u, jenž vydal Izraelce Idumejcům [Am 1,9], vyloupil zemi a prodával Izraelce do řeckého otroctví [Jl 3,5n]. R. 664 př. Kr. se město vzdalo za výhodných podmínek Assurbanipalovi. Zkvétalo obchodně a jeho obchodníci dodávali zboží do celého tehdy známého světa [Ez 27]. Historie zaznamenává, že Týrští byli vyzváni egyptským faraónem Nechonem, aby prokopali průplav ze Středozemního do Rudého moře a obepluli Afriku. Prý se jim to podařilo ve třech letech. Ale Jeremiáš prorokoval městu zkázu [Jr 27,1-11] stejně jako Ezechiel [Ez 26,1-28,19; 29,18nn]. Teprve však po třináctiletém obléhání [Ez 29,18nn] r. 573 př. Kr. se podařilo Nabuchodonozorovi II. zdolat jeho odpor, ač není jisto, zda nešlo jen o Starý T. [Ez 26,7–12]. Nejspíše však se město vzdalo za výhodných podmínek a zůstalo v závislosti na Babylonu až do pádu babylonské říše. R. 538 nařídil Kyros, zakladatel perské říše, Týřanům, aby cedrovým dřívím pomohli při přestavbě jerusalemského chrámu [Ezd 3,7]. Za Artaxerxa Longimana [430 př. Kr.] slyšíme o týrských obchodnících s rybami u bran jerusalemských [Neh 13,16]. R. 332 př. Kr. dobyl T. Alexander Veliký po sedmiměsíčním obléhání, ač jej obléhal po souši i z moře. Bylo k tomu třeba 224 lodí a mnoho obléhacích věží 50 m vysokých. Avšak záhy se T. vzpamatoval a získal znovu svou obchodní proslulost [sr. Iz 23,15-18]. R. 314 př. Kr. jej však znovu oblehl jeden z nejvýznamnějších diadochů, kteří si rozdělili vládu nad Alexandrovou říší, Antigonus, ale teprve po patnáctiměsíčním obléháním se mu podařilo jej dobýti. R. 65 př. Kr. jej Římané proměnili ve svobodné město. Ježíš navštívil jednou kraj T-u a Sidonu [Mt 15,21-28; Mk 7,24-31] a někteří z týrských obyvatel byli i mezi jeho posluchači v Palestině [Mk 3,8; L 6,17]. Zdůraznil, že vina Týrských a Sidonských bude menší než obyvatel měst kolem moře Galilejského, kteří měli mnohem více příležitosti mu naslouchat a vidět jeho zázraky než Týrští [Mt 11,21n; L 10,13n]. V prvním století tam byl křesťanský sbor [Šk 21,3-6].

Z pozdějších dějin T-u poznamenáváme jen to, že křesťanský bohoslovec Origenes, jenž zemřel kolem r. 254 po Kr., byl tam pochován v křesťanské basilice, vystavěné na místě chrámu Melkarta, božstva týrských námořníků [Milk-kart = Král města]. R. 323 se Eusebios, biskup cesarejský a církevní historik, zúčastnil posvěcení nové, větší basiliky, kde měl první kázání, pronesené v tomto chrámě. R. 638 se města zmocnili Saracéni a zakázali stavby dalších křesťanských chrámů; zároveň zapověděli zvonění a jakékoli urážení mohamedánů. R. 1124 dobyli T. křižáci. Byl v něm také pochován Friedrich Barbarossa. R. 1291 bylo město opět ztraceno a téměř srovnáno se zemí. Kamene z rozvalin bylo užito ke stavbě Beirutu, Akka a Joppenu. Velká část starého města je pohřbena pískem. Nynější město Sur je sotva třetinou někdejšího T-u.