Alexander Veliký (král makedonský)

Alexander [= obhájce lidí]. Král makedonský, toho jména třetí, příjmením „Veliký“, syn krále Filipa II., narozený v Pelle 356 př. Kr. Nastoupil na trůn 336 př. Kr. Počátkem r. 334 se přepravil s 30.000 pěšími a 5.000 jezdci u Sestu do Malé Asie. Rok poté si podmanil města syrská Damašek, Sidon, a konečně i Tyrus a Gázu. Egypt se mu ochotně poddal. Založil tam Alexandrii [332], která je dodnes pomníkem jeho slávy. V témže roce porazil Daria Kodomanna u vesnice Gaugamel a r. 331 Bessu, satrapu bakterského. Pak konal přípravy k dobytí Indie; snadno podmanil všecky národy až po řeku Indus. R. 323 zemřel v Babylóně uprostřed svých nedokončených plánů. Po jeho smrti se říše zmocnili čtyři jeho generálové, z nichž každý vládl nad jednou provincií [Egyptem, Babylonem se Sýrií, Makedonií a Thrácií]. Kolem r. 300 se říše Alexandrova definitivně rozpadla v několik nástupnických států řeckého jazyka, z nichž pro Palestinu jsou důležité říše Ptolemaiovců v Egyptě a říše Seleukovců v území babylonsko-syrském, s hlavním městem Antiochií.

Zajímavou podrobnost o návštěvě A. v Jerusalemě v době, kdy obléhal Tyrus a Gázu, vypravuje Josephus Flavius. Židé odmítli vyzvání A., aby zásobovali armádu a přísáhli věrnost Alexandrovi. Když A. dobyl Tyrus a Gázu, obrátil se proti Jerusalemu. Nejvyšší kněz [u Flavia Jaddua Ant. XI., 8,4; sr. Neh 12,11.22] vyšel mu vstříc ve slavnostním rouše a v doprovodu bíle oblečených kněží a měšťanů. A. byl pohledem na tento průvod tak dojat, že se poklonil až k zemi před svatým jménem, napsaným na tiaře nejvyššího kněze. Když se tomu nejbližší z jeho průvodu podivovali, pravil, že viděl ve snu božstvo v rouše tohoto velekněze, které ho povzbuzovalo, aby táhl do Asie, a slibovalo mu úspěch. Potom vstoupil do Jerusalema, kde obětoval. Zde také vyslechl Danielovo proroctví o vítězství a zaručil Židům důležité výsady. Tato příhoda je nejspíše legendární. Vidění Danielovo [Dn 8,5] vykládalo se všeobecně ve vztahu na velikou moc A. [Dn 11,3; 8,7].

Světová říše Alexandrova šířila všude řecké vzdělání a moderní řečtina [t. zv. koiné, t. j. obecná řeč] se stala dorozumívacím jazykem velké oblasti. Alexandrovy výboje se tak staly základem t. zv. hellenistické civilisace, v níž se pomocí řeckého jazyka vzájemně ovlivňovaly a pronikaly nejrůznější kulturní i náboženské prvky. Nepřímo tak připravil A. počínajícímu křesťanství cestu ke všem národům. Řečí koiné byl napsán NZ a jí užívali apoštolové, kdykoli se setkali s národem jiným než židovským.