Alexandria

Alexandria [Sk 18,24], hlavní město na pobřeží Dolního Egypta záp. od ústí Nilu, jež založil r. 332 př. Kr. král Alexander Veliký. Sám prý načrtl základní plán města za pomoci architekta Deimokrata z Rhodu. Bylo založeno ke společnému životu tří dosud rozdělených národů, Řeků, Židů a Egypťanů [později i Římanů]. Ostrov Faros [Fára], ležící před městem, byl spojen s pevninou hrází 1290 m dlouhou. Tak vznikly dva přístavy, důležité pro obchod. Za Ptolemaiovců [301-30 př. Kr.], kteří měli v A. své sídlo, bylo toto město střediskem učenosti a světového obchodu a mělo asi 1,000.000 obyvatel. Řekové, Egypťané, Židé a Římané, používající řečtiny ve vzájemném styku, bydlili v oddělených čtvrtích. Židé sídlili v sv části města se zvláštním správcem [ethnarchou], který dozíral na zachovávání náboženských mravů a zvyků. Židovská synagoga na způsob basiliky náležela k nejnádhernějším budovám v městě. V zasedací síni bylo 70 pozlacených sedadel pro 70 starších židovských. Ve třetím stol. př. Kr. byl zde přeložen SZ do řečtiny [Septuaginta, LXX], který se stal pomůckou k rozšiřování křesťanství ve vzdělaném světě, ježto seznamoval pohany s Bohem. Alexandrijští Židé učinili první pokus, jak smířiti SZ s filosofií Platonovou a stoickou. Vynikal v tom obzvláště Filón, současník Ježíšův. Ptolemaiovci tu založili museum s proslulou knihovnou o statisících svazcích. Záhy vznikl v A. kvetoucí křesťanský sbor, jehož význam v dějinách prvních křesťanských století byl veliký. Proslulá *alexandrijská škola bohoslovecká soupeřila dlouho se školou antioškou [Antiochia]. Slavnými představiteli alexandrijské školy jsou Klemens a Origenes [2. stol.]. Ve středověku klesal význam A. a otevřením cesty do Indie poklesl ještě více. Nynější A. zaujímá asi třetinu prostory dřívějšího města a jest vystavěna po způsobu evropském hlavně na bývalém ostrově Faros. Na starověk upomíná t. zv. sloup pompejánský a „jehly Kleopatřiny“.