Galilea

Galilea, severní část Palestiny, západně od jezera Genezaretského a pravého břehu Jordánu. Při jižní hranici rozprostírala se nížina jezreelská, při severním úpatí pohoří Karmélu a Gelboe [Gilboa]; řeka Orontes [Nahr-el Kásimije] označovala hranici severní. Na straně západní hraničila Galilea s Fénicií, na východě je uzavíral Jordán s jezerem Genezaretským. Délka od severu k jihu 95 km, šířka 50 km.

Už v období paleolithickém [raně kamenovinovém] tu přebýval t. zv. galilejský pračlověk, příbuzný neandertálské rasy, užívající jen nedokonalých kamenných nástrojů. Z pravěku tu zůstaly osamělé, mohutně vztyčené balvany a okruhy, vytvořené z balvanů, jež snad souvisely s kultem zemřelých. Odtud snad jméno G., jež možno vykládati jako kruh, okruh, ačkoli lze při tom mysleti také na obvod, kraj.

G. byla rozdělena na Galileu horní a dolní. Horní G. je nádherná hornatá krajina křídového útvaru s vrcholy až 1300 m vysokými, prorvaná hlubokými, velmi úrodnými údolími. Dolní G. zabírala velkou rovinu Jezreelskou a její výběžky, táhnoucí se k Jordánu a k jezeru Genezaretskému. Zkvétalo zde dobytkářství a polní hospodářství [pěstovaly se oliva, pšenice, ječmen a jižní ovoce]. I rybářství bylo jedním z hlavních prostředků obživy. Teplé prameny a častá zemětřesení ukazují na půdu sopečnou, ale také vysvětlují její úrodnost. Ve Starém Zákoně je G. označována jako sídlo izraelských kmenů Izachar, Zabulon, Asser a Neftalím. Horní G. nebyla Izraelci nikdy úplně podmaněna. Měla vždy značnou část obyvatelstva pohanského [Feničané, Syrové, Arabové a Řekové měli zde sídla], takže měla jméno G. pohanská [Iz 9,1, kde „lidná“ Kral. znamená „pohanská“; Mt 4,15]. Zde bylo také oněch 20 měst, která dal Šalomoun králi tyrskému Chíramovi za dodávku cedrového dříví [1Kr 9,11]. Tato města stala se střediskem cizinců. Za nájezdů assyrských mnoho obyvatelů G. bylo přestěhováno do Assyrie [2Kr 15,29] a v G. se usadili assyrští osadníci. Snad teprve koncem 2. stol. př. Kr. za Jana Hyrkána dostala se G. opět do rukou židovských. Za panství římského byla G. považována za tetrarchii, spravovanou členem rodiny Herodesovy. Herodes Veliký zde vládl od r. 40 př. Kr. Po něm panoval v této krajině jeho syn Herodes Antipas od r. 4. př. Kr. Po pádu Jerusalema stala se G. střediskem rabínské moudrosti [Tiberias a jiná sídla synagog].

Ježíš strávil v G. téměř celý svůj život. První léta žil v Nazaretě; když začal svou učitelskou dráhu, bydlel v Kafarnaum [Mt 4,12; 19,1]. I apoštolově byli rodem nebo bydlištěm z G. [Sk 1,11]. Hlavními městy byly Tiberias, Sephoris a v evangeliích uváděné Kafarnaum, Kana a Nazaret [L 1,26; J 2,1; 6,1]. Obyvatelstvo se značně lišilo od ostatních v Palestině i zvláštní výslovností hrdelnic, což prozradilo i Petra, když se pokusil o zapření svého učednictví [Mt 26,73; Mk 14,70; L 22,59; Sk 2,7]. Obyvatelstvo judské se dívalo na Galilejce s opovržením, o němž svědčí dvě přísloví, zaznamenaná u J 1,47: „Může z Nazareta co dobrého býti?“ a 7,52: „Prorok z Galilee nepovstal“, ač právě tam umisťuje podání SZ soudce Baráka, Deboru[?], Abesama [?], Tolu, Elona [sr. Sd 4,6; 10,1; 12,11; 12, 8-10, kde Betlem je Betlémem Zabulonským, SZ. od Nazareta, jak vysvítá z Joz 19,15], ne-li též i proroky Elizea a Ozeáše. *Genezaretské jezero.