Vykoupení, vykoupiti, vykupitel

Vykoupení, vykoupiti, vykupitel

1. V SZ-ě jde vždy o překlad jednoho ze dvou hebr. kořenů, g-'-l, p-d-h [p-d-j]. Oba původně označují *vyplacení zajatce nebo otroka. S prvním z nich bývá spojena představa, že k takovému vyplacení je oprávněn i povinen nejbližší příbuzný postiženého. Proto se slova gó'él [od g-'-l] užívá i o „příbuzném“ čili „příteli“, který je povolán býti mstitelem vraždy [sr. Nu 35,19; 2S 14,11 a j.] Kořen p-d-h nemá při sobě tuto významovou složku, zato se ho však někdy užívá také o náhradním vyplácení prvorozenců lidských i zvířecích, kteří by v zásadě měli být obětováni Bohu [sr. Ex 13,13.15; 34,20 a j.]. Jestliže výkupné platí člověk, překládají Kraličtí zpravidla vyplatiti a pod., kdežto slova vykoupiti, vykoupení s nečetnými výjimkami vyhrazují pro činnost Boží. Obraz pocházející z nejobvyklejšího vysvobozujícího činu ve starověkém společenském životě, totiž právě z vyplácení zajatců a otroků, je tu přenášen na Boha, aby se jím vyjádřilo, že Bůh vysvobozuje z bídy, z nemoci, z ponížení, z otroctví. V tomto smyslu čteme, že Hospodin vykoupil Izraele z egyptského domu služby Dt 13,5, sr. Ex 15,13; Dt 9,26; 21,8; 24,18; 2S 7,23; 1Pa 17,21; Mi 6,4. Někdy se přitom ozývá i konkrétní obraz výkupného, jaké muselo být vyplaceno při vykupování zajatců v lidské společnosti. Tak Iz 43,3 čteme [arci s užitím jiného hebr. slova], že Hospodin dal na výplatu za Izraele Egypt i jiné země. Je to však zřejmě řečeno v přeneseném a vlastně nepřiléhavém smyslu; není nikterak naznačeno, komu Hospodin tuto výplatu zaplatil. Vždyť je jasné, že na zaplacení výkupného od Boha nemá nikdo právo; proto prorok říká, že Izrael bude vykoupen bez peněz [Iz 52,3]. Jde tu o vysvoboditelský čin, který Hospodin provádí ze své svrchované moci, aniž komukoli potřebuje platiti náhradu. Slovo vykoupiti se tak stává souznačným se slovy vysvoboditi, vyprostiti a pod., jichž Kraličtí vskutku často užívají na překlad týchž hebr. kořenů [sr. *svoboda]. – Jestliže t. zv. druhý Izaiáš zvláště často nazývá Hospodina Vykupitelem výrazem gó’él [Iz 41,14; 43,14; 44,6; 47,4; 48,17; 49,7.26; 54,5.8; 59,20; 60,16], naznačuje už volbou tohoto slova, odvozeného od kořene g-’-l, že Hospodin, který vytvořil Izraele skutkem své svobodné milosti, je jeho pravým Otcem [sr. Iz 63,16], tedy jeho „nejbližším příbuzným“, hotovým vysvoboditi jej z poroby a ponížení [sr. Ž 78,35]. Jindy se o téže věci mluví slovesnou vazbou „vykoupil jsem tě“ a pod. [Iz 43,1; 44,22.23; 48,20; 50,2; 51,11; 52,9; 62,12; 63,4.9]. O vykoupení Izraele mluví i jiné SZ spisy, byť méně soustavně [sr. Ž 25,22; 74,2; 111,9; 130,8; Iz 1,27; Jr 31,11; Za 10,8]. Myslí tím zpravidla na vysvobození celého lidu Izraelského z poroby. Někdy však čteme také o vykoupení jednotlivců, a to od nepřátel Ž 26,11; 31,6; 55,19; 69,19, od soužení Ž 44,27, od záhuby Ž 34,23; 49,16. Je to ještě zesíleno ve známém slovu Jb 19,25 o Bohu, který je živým a mocným vykupitelem i tehdy, když člověk propadne smrti a zkáze. V tomto výroku se pravděpodobně skutečně myslí na přemožení smrti čili na vzkříšení, i když je tato myšlenka v rámci SZ velice řídká. Stejně řídké je i spojení myšlenky vykoupení s vinou a hříchem. Je naznačeno Ž 19,15 [souvislostí s v. 13–14], jasně vysloveno je vlastně jen Ž 130,8. O Bohu zahlazujícím hříchy se totiž většinou užívá jiných slov, na př. k-p-r [Kral. očišťovati a pod.], n-ś-’ [Kral. nésti, odpustiti].

2. V LXX jsou kořeny g-’-l i p-d-h [p-d-j] nejčastěji překládány odvozeninami řeckého lytron = výkupné [lytrún, lytrótés, lytrósis, apolytrósis], ale vyskytují se též slova sózein = zachrániti, ryesthai = vytrhnouti a j.

Na to navazuje i NZ, kde však vedle lytron, lytrún, apolytrósis čteme také agorazein = kupovati nebo exagorazein = pův. vykupovati v prostém obchodním smyslu.

Zvláštní skupinu tvoří výrok zaznamenaný Mk 10,45 a Mt 20,28; „Syn člověka nepřišel, aby mu sloužili, ale aby sloužil, a aby dal duši svou [mzdu] na vykoupení za mnohé“. Slovo „mzda“ v Mt přidávají teprve Kraličtí; řecké znění je u obou evangelistů stejné, vykoupení čili mzda za vykoupení je v obou případech prosté lytron = výkupné, buď ve smyslu výplaty za zajatce, nebo také ve smyslu náhradní oběti. Smyslem tohoto slova jest, že vrcholným činem Ježíšovy služby je vydání jeho vlastního života [to zde totiž znamená slovo „duše“] ve prospěch „mnohých“ [sr. Iz 53,11– 12], t. j. všeho jeho lidu z Izraele i z pohanů. Je tu zřetelně naznačena myšlenka zástupnosti: Ježíš se staví na místo ostatních lidí, podstupuje za ně smrt, aby oni mohli žít. V pozadí je myšlenka, že „mnozí“ propadli soudu Božímu pro svůj hřích; Ježíš tuto jejich vinu bere na sebe, aby oni mohli být zproštěni [sr. Mk 14,24; Mt 26,28]. Neříká se výslovně, komu se výkupné platí, a snad je nejlépe spokojiti se touto zdrželivostí NZ textu. Kdybychom však přesto chtěli domysliti se odpovědi na tuto otázku, nemohli bychom říci nic jiného, než že výkupné je placeno Bohu, t. j. že umožňuje odpuštění a shlazení hříchů, aniž je porušena Boží spravedlnost.

Stejný vztah k oběti Kristově má slovo vykoupení [apolytrósis] Ř 3,24; Ef 1,7; Ko 1,14; 1Tm 2,6;Tt 2,14; Žd 9,12; 1Pt 1,18, snad také 1K 1,30. Podobné myšlenky jsou vyjádřeny také slovesy agorazein [2Pt 2,1; Zj 5,9] a exagorazein, jímž Pavel Ga 3,13; 4,5 výslovně ukazuje, z čeho nás Kristus svou zástupnou smrtí vykoupil čili vyplatil: z kletby *zákona otrocky a nakonec bezúspěšně plniti jeho jednotlivé požadavky, aby nám otevřel cestu ke svobodě synů Božích. – Ve třetím evangeliu se těchto slov užívá v obecnějším a prostším významu, navazujícím na SZ význam: vykoupení je eschatologické vysvobození, které Hospodin zaslíbil svému lidu, po kterém mnozí tiší v zemi toužili a které jeho učedníci očekávali od Ježíše [L 1,68; 2,38; 21,28; 24,21]. V Ř 8,23 je tento obecnější, starozákonně podmíněný význam slova spojen s užším vztahem ke smrti Ježíše Krista: „vykoupení těla“ znamená eschatologické vysvobození člověka, ano všeho tvorstva, z otroctví zániku, zároveň však také odhalení slávy synů Božích [v. 21], které je podle Ga 3,13 založeno zástupnou smrtí Kristovou. Podobný eschatologický smysl má slovo vykoupení i Ef 1,14: je budoucím dovršením toho, co je nyní závdavkem Ducha sv. zaslíbeno a zpečetěno. Ačkoli se touto svou eschatologickou náplní a šíří slovo vykoupení nabízí k souhrnnému označení celého milostivého jednání Božího v Ježíši Kristu, není v NZ příliš časté a nezaujímá v něm výrazně ústřední místo, nýbrž je doplňováno a vystřídáváno pojmy *spasení, *ospravedlnění a pod. I v tom se projevuje, že NZ pisatelé neusilují o přehledný věroučný systém, užívající jednotného názvosloví, nýbrž podávají živé a ve výrazových prostředcích velmi rozmanité svědectví o velikých skutcích Boží milosti v Ježíši Kristu.