Moáb

Moáb [= z otce, sémě otcovo]. Syn Lotův a jeho starší dcery, praotec Moabských [Gn 19,37], starší bratr Ammona, praotce Ammonitských [Gn 19,38]. Moabští původně obývali na vysočině v. od Mrtvého moře a v krajině, táhnoucí se odtud na sever až k horám Galádským. Podle Dt 2,9.12.19-21 vyhubily M-ští a Ammonitští původní obyvatelstvo této země [Enakim, Horejské, Zamzomim]. Území M-ské možno děliti na tři části:

1. Jižní až po řeku Arnon

2. severní od řeky Arnon proti Jerichu Dt 1,5;32,49 až po hory Galádské, a.

3. údolí Jordánu [Nu 22,1.3]. Většími městy m-skými byly Ezebon, Dibon, Medaba, Rabbat Moab [dnešní Rabba], Kir Moab a hlavní pevnost Kerak. Amorejští však je záhy vytlačili ze severních sídel, vzavše jim města až po Arnon [Nu 21,26-29], který potom tvořil jejich sev. hranici [Sd 11,18]. Na jižní straně hraničili s Idumejskými, na vých. byla poušť, na z. Mrtvé moře. Tato zbylá země m-ská byla úrodnou vysočinou, vystupující od moře terasovitě až do výše 300-900 m nad mořem, prorvanou hlubokými údolími. Pozoruhodné jest množství jeskyň a cisteren. Jeskyně sloužily za bydliště v nejstarších dobách. Území je plné zřícenin, jež prozrazují, že zde byl kdysi čilý náboženský a obchodní život. Izraelci na pochodu do zaslíbené země chtěli M-em jen projít, ale když Balák, král moabský, viděl, co učinili Amorejským [Nu 21,22n; 22,2], a ze strachu povolal Baláma, aby Izraelcům zlořečil, opanovali území M-ovo. Pro toto nepřátelské počínání, a hlavně pro Baláma a jeho radu [Nu 25,1nn], bylo Zákonem nařízeno, aby do kultického obecenství izraelského nebyl přijímán žádný Moábovec až do desátého pokolení [Dt 23,3-6; Neh 13,1]. Poslední místo, kterým Izraelci prošli na cestě do zaslíbené země, bylo Setim na území m-ském, kde je m-ské a madiánské ženy sváděly k neřestné modloslužbě [Nu 25; Oz 9,10]. Pokolení Gád a Ruben se usadila v dobytém území [Nu 32,1-6.26.33; Joz 13,15nn] přes výhrady Mojžíšovy. Za Eglona, krále m-ského, padlo do rukou m-ských Jericho a Izrael byl po celých 18 let poplatný tomuto národu, až Ahod, syn Gery Benjaminského, zabil krále m-ského, zmocnil se znovu jordánských brodů a poplatek zrušil [Sd 3,12-30]. V době hladu za vlády soudců odstěhoval se z Betléma do země M-ské Elimelech, jehož dvě snachy Orfa a Rut byly Moabanky. Rut pak se stala prababičkou Davidovou [Rt 1,22; 4,3.5.10.13-17]. Saul bojoval s M-skými [1S 14,47]. David se z počátku choval k M-ským docela přátelsky. Když byl pronásledován Saulem, vyžádal si v zemi m-ské právo asylu pro své rodiče [1S 22,3n]. Jako král podnikl však proti M-ským válku a učinil je poplatnými [2S 8,2.12; 1Pa 18,2.11]. Po rozdělení říše byli poplatní králi izraelskému. Teprve m-ský král *Mésa [2Kr 1,1; 3,4nn] setřásl jho izraelské. Ani Ochoziáš ani Joram nebyli s to jej znovu podrobit [2Kr 3,4-27]. Když však Jozafat, král judský, byl ohrožen koalicí králů m-ského, idumejského a ammonitského, způsobil Hospodin takový zmatek ve vojsku spojenců, že jeden vyhubil druhého, aniž vojsko judské muselo zasáhnout [2Pa 20,1-30; sr. Ž 60,10; 83,7; 108,10]. M-ští činili nájezdy na sev. říši v době působení proroka Elizea [2Kr 13,20]. Teprve Jeroboám II. je opět podrobil [2Kr 14,25n]. Za Joakima, krále judského, znovu napadali Judstvo a zmocnili se mnoha měst s. od Arnonu [2Kr 24,2; Iz 15]. Kolem r. 600 př. Kr. byli podmaněni Nabuchodonozorem, králem babylonským, když už předtím byli poplatni králům assyrským Tiglatfalasarovi a Senacheribovi. Někteří z Judejců hledali útočiště u M-ských, když Nabuchodonozor pustošil Judstvo, ale po ustanovení Godoliáše za místodržitele se vrátili zase do Judstva [Jr 40,11 nn]. Po této době už není slyšet o říši m-ské. M-ští se ztratili v moři obyvatelů Arábie. Jen Ezd 9,1; Neh 13,1.23 se o nich zmiňují, patrně spíše jako o kultické než národní pospolitosti.

Je zajímavé, že M-ští tak jako Izraelci se dělili na 12 kmenů a všechen jejich život jako život tehdejších „národů“ vůbec se soustřeďoval kolem kultu. Hlavním jejich božstvem byl Chámos [Sd 11,24] a patrně také Astarta. O modle Belfegor [Bál Peor] a o nešlechetnostech, páchaných při její modloslužbě, vypravuje Nu 25,3nn. Není divu, že Iz 15; 16; 25, 10-12; Jr 9,26; 25,21; 27,3; 48; Ez 25,8-11; Am 2,1; Sof 2,8-11 předpovídají zkázu M-ovi jako prototypu nepřítele lidu Božího.

T. zv. moabitský kámen, objevený 1868 v Dibonu a uložený v pařížském Louvrů, je popsán starou hebrejštinou: *Mésa-ský, sděluje, že Omri, král izraelský, podrobil M., a že toto podrobení trvalo až do poloviny vlády Achabovy. Tu teprve Chámos, božstvo m-ské, umožnil Mesovi, aby svrhl jho Izraelců. Podrobně jsou popsána vítězství nad Izraelem.