Knihy Nového zákona

Křesťanský kánon spisů z apoštolské doby – vzrůst autority knih, kanonisace v řecké, západní a národních církvích, nejstarší rukopisy, překlady a novodobá textová kritika.

Spolu s epištolou Titovi tvoří jasně rozeznatelnou skupinu novozákonních spisů adresovaných blízkým spolupracovníkům apoštola Pavla s pokyny pro sborový život.

Epištoly řeší konkrétní praktické otázky sboru tak, že je stavějí do světla posledních skutečností zvěsti o Ježíši Kristu.

Nejdelší a nejsoustavnější list apoštola Pavla římskému křesťanskému sboru, v němž vyložil podstatu své apoštolské zvěsti a theologického myšlení.

Dva listy apoštola Pavla zasílané křesťanskému sboru v makedonském městě Tessalonice k povzbuzení, vedení a napomínání.

Písmo o činech oslaveného Ježíše, který uplatňuje své panství mocným svědectvím evangelia od Jerusalema až do nejzazších končin země.

Náležejí k obecným epištolám, protože nejsou určeny jen jednomu sboru, nýbrž obracejí se na celou církev.

Jediná prorocká kniha v Novém zákoně, která patří k literatuře apokalyptické a představuje sled obrazů řazených do skupin.

Čtvrté z biblických evangelií, jehož účelem bylo působit na křesťanské čtenáře, aby byla posílena jejich víra v Ježíše Krista jako Syna Božího.

Poslední z listů Pavlových v Kralické bibli, který je však spíše kázáním než dopisem a jehož autorství Pavlovo je sporné.

Psané zprávy o životě, učení, utrpení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jejichž původním smyslem je radostná zvěst o něm.

Pavlova epištola sboru ve Filippech, nazývaná „zamilovaným dopisem“ plným napomínání k jednotě a následování Krista.