Janovy epištoly

Janovy epištoly.

1. Obsah 1. Janovy

2. Účel 1. Janovy

Účelem této 1J, která se obrací k celé církvi, je. udržeti. křesťanstvo. v. pravé. víře v Ježíše Krista a v pravé bratrské lásce, bez níž není obecenství s Bohem. Napomenutí epištoly je odůvodněno tím, že povstali Anti kristové, kteří se chlubí dokonalou známostí [2,4n], popírající vtělení Kristovo [doketisté] tvrdící o sobě, že mají Ducha [pneumatici] slibující přívržencům věčný život. [2,25-28] lhostejní k těm, kteří Ducha nemají [4,1-6] škrtající smírčí oběť Kristovu jako zbytečnou nevížící se na Zákon.

Proti těmto kacířům hájí pisatel pravé poznání: Ježíš Kristus přišel v těle, aby přinesl jednak poznání Boha s odpuštěním hříchů, jednak možnost zlomiti hřích a žíti účinnou láskou pravými skutky [2,20.27]. Epištole ovšem chybí všecky charakteristické rysy dopisu: jméno autora i adresáta i pozdravy. Někteří badatelé ji proto pokládají za homilii.

3. Doba vzniku je těžko určitelná

První doklady o. 1J máme teprve u Polykarpa a Papia; tedy mezi 100-210. Toto datum je po tvrzeno také tou okolností, že epištola už ne činí rozdílu mezi křesťany původu pohanského a křesťany původu židovského; užívá gnostic kých pojmů. [3,9:. sémě Boží]. a zdůrazňuje známost, což bylo v křesťanství zvykem až právě v této době.

Pisatel se sám nejmenuje; ovšem osobuje si apoštolskou autoritu [1,1-3.5; 4,14], dovolává se svědectví apoštolského kruhu [1,1-3], užívá téže terminologie i frazeologie jako J., takže tradice jednomyslně za autora 1J pokládá pisatele evangelia Janova, který také zamlčuje svoje jméno. Ovšem 1J byla napsána později než evangelium [epištola mluví už o falešných prorocích, užívá pojmu paraklétos [2,1] na označení Ježíše Krista jako našeho přímluvce před Bohem, nikoli na označení Ducha-Utěšitele jako J 14,16.26; 15,26; 16,7. V epištole také chybějí některé pojmy, příznačné pro čtvrté evangelium, jako sláva, oslaviti].

4. Obsah a účel 2. a 3. Janovy

2J je adresována „vyvolené paní a synům jejím“, což může být obrazným označením křesťanského sboru: pak by „synové sestry“ [v. 13] bylo označení nějakého sesterského sboru. Nasvědčuje tomu i okolnost, že dopis nemá ráz soukromého sdělení. Autor se označuje slovem „starší“ [1Pt 5,1], kterým Papias obdařil všechny apoštoly. Irenaeus i tuto epištolu pokládá za dílo apoštola Jana.

2. Janova

3J je adresována nějakému „Gaiovi milému“ v. 1.

3. Janova

Kdo byl Gaius, nevíme. Sotva jde o ty, o nichž mluví Pavel v 1K 1,14 a Ř 16,23. Kdybychom neměli tradice o těchto epištolách, domnívali bychom se, že pisatel jejich je nějaký vynikající učitel, který dal jednomu ze svých žáků, Demetriovi, doporučující list na Gaia, svého důvěrníka ve sboru, kde starému učiteli odepřeli poslušnost. Zdá se, že obě epištoly byly napsány současně někdy kolem r. 120 po Kr., kdy potulní kazatelé budili již nedůvěru. Pisatelem je někdo, kdo znal velmi dobře evangelium Janovo, snad presbyter Jan z Efesu.