Heslo
Královské knihy 1. a 2 (kniha SZ)
Královské knihy 1. a 2. Obsahují děje lidu izraelského od Davidova posledního roku života a od nastoupení na trůn krále Šalomouna až po zajetí a rozpadnutí státu Izraelského a Judského, t. j. více než 400 let. Ještě lépe lze dobu K. k. popsat jako dobu od postavení chrámu do jeho zničení.
Navazují na 2S 24, takže v pojetí egyptského židovstva nejenže netvořily dvě různé knihy, nýbrž s 1. a 2. S tvořily jeden celek [v LXX čtyři „knihy království“]. Knihy královské se odvolávají na starší prameny a často na ně odkazují, důkaz to, že svým líčením nesledují zájmy historické: Knihu činů Šalomounových [1Kr 11,41] a Knihu kronik o králích izraelských a judských [1Kr 14,19.29]. Snad pisatelům byla po ruce i vypravování o životě proroků. Stálým předčítáním při bohoslužbách a přepracováváním ponenáhlu vyrostly Knihy královské v dnešní svou podobu, jež je dílem poexilní obce jerusalemské.
Kniha Královská I. vypisuje děje a činy pěti králů judských [Šalomouna, Roboama, Abiama, Azy, Jozafata] a osmi králů izraelských [Jeroboama, Nádaba, Bazy, Ely, Zamriho, Tebny, Amra a Achaba]. Zahrnuje dobu asi 120 let. Má 22 kapitoly.
Kniha Královská II. vypisuje události zběhlé za 16 králů judských a 12 izraelských až do zaniknutí státu izraelského a judského, celkem dobu asi 270 let. Má 25 kapitol.
K. k. chtějí podati obraz dějin hlavně s hlediska náboženského a kněží jerusalemské chrámové svatyně [1Kr 6 n; 8,12]. Dr. Bič [III., 198] mluví přímo o „kultickém schématu“ těchto knih, jež líčí stavbu chrámu a pozdější jeho změny [2Kr 12,5-16; 16,10-18], ukazují, jak bývala ta svatyně loupena [1Kr 14,25-28 až 2Kr 12,18; 16,7-9; 18,14-16], popisují pád Atalie, při čemž chrám je hlavním předmětem. Potom se vypisují příběhy proroků: Eliáše [1Kr 17 n; 2Kr 1,2-17], Elizea [2Kr 2,8-15; 13,14-21], Izaiáše [2Kr 19,5 až 20,19]. Dále se vypravuje o opětném vítězství Achabově nad Benadabem [1Kr 20], o jeho tažení proti Ramot Galád [1Kr 22] a o zkažení modloslužby Baalovy skrze Jehu. Činy králů jsou posuzovány hlavně s hlediska, v jakém poměru stáli k chrámové bohoslužbě, zdali se líbili či nelíbili Hospodinu. Severoizraelští králové jsou vesměs odsuzováni jako ti, kteří „činili to, což zlého jest před očima Hospodinovýma“ [1Kr 15,26; 2Kr 17,22; sr. 1Kr 16,13.19], kdežto soud o jižních králích je příznivější [2Kr 18,3n; 22,2] až na to, že se některým vytýkají výsosti [1Kr 15,14; 22,44; 2Kr 12,3], jež nebyly zkaženy. Ale i jižní králové jsou odsuzováni pro modlářství [1Kr 15,3; 2Kr 8,18; 16,3; 21,2]. Přes určitou historickou cenu K. k. nečiní v ohledu chronologie nárok na vědeckou přesnost. Tak na př. údaj o založení chrámu [2Kr 6] se nesrovnává s chronologií doby Soudců a s Pavlovým údajem ve Sk 13,20. Sečtou-li se léta kralování všech králů izraelských a judských, shledá se rozdíl asi 20 let, což se dá snadno vysvětliti tím, že se při častých změnách počítala část roku za celý rok; jsou však některé soudobé události, podle kterých se dají omyly napraviti, jako na př. současná smrt Jehorama a Ochoziáše, činy Jehu a Atalie a j. Je ovšem možno, že celá chronologie SZ měla jiný význam než chronologie assyrsko-babylonská. Zvláště častá data, dělitelná čtyřicíti, dávají mnoho podnětů k přemýšlení.
Obsah
Obsah K. k. lze také rozdělit na tři části: