Trápení, trápiti

Trápení, trápiti. Těmito výrazy překládají Kral. více než dvacet různých hebr. slov, z nichž mnohá překládají také jinak [*Soužen,-í a pod.]. Nejčastěji jde o ‘áná a jeho odvozeniny [‘ᵉnî; ‘ánî; ‘ᵉnût; inján; ta‘ªnît]. ‘áná znamená zaujmouti nízké postavení, býti ponížen; jednati jako s bezprávným; ponížiti; ponížení; ponížený. Tak Izraelci byli trápeni = ponižováni v egyptském otroctví [Gn 15,13; Ex 1,11n; 3,7.17; Dt 16,3; 26,6n], lidé nešlechetní ponižovali Izraele [2S 7,10; Neh 9,9; Ž 44,25; Iz 60,14]. Juda byl trápen a v veliké porobě [Pl 1,3.7], Agar byla ponižována manželkou Abrahamovou [Gn 16,6], Lában zapřísahá Jákoba, aby neponižoval jeho dcery tím, že by měl vedle nich jiné manželky [Gn 31,50], ale Izrael byl přesvědčen, že Bůh vidí a slyší každého poníženého [*Ponižiti se], utištěného, bezprávného [Gn 16,11; 29,32; 31,42; 1S 1,11; Ž 25,18; 31,8], neodvrací se od t-í ztrápeného [Ž 22,25], vyzdvihuje jej z t-í [Ž 107,41; 119,153], je ho pamětliv [Ž 132,1], patří na ně [Pl 1,9], ačkoli namnoze sám ponižuje [Iz 64,12; Na 1,12], i když s těžkým srdcem [Pl 3,33, sr. Jb 37,22; Jr 29,11]. Věřící může být nasycen hanbou a ponížením [Jb 10,15], může být plně zachvácen dny svého ponížení [Jb 30,16], jeho zrak může hynout t-ím [Ž 88,10], jeho duše může rozvažovat své t-í [Pl 3,1.19], může se mu zdát, že Bůh nechce vědět o ponižování, sebepokořování duše [Iz 58,3], ale nakonec vyznává, že mu bylo dobré pobýti v ponížení [Ž 119,71], protože se v něm naučil znát ustanovení Boží, jež se mu stala potěšením [Ž 119,92]. I Ezdráš, jenž seděl zděšen nad hříchy lidu od rána až do večerní oběti, nakonec vstává od svého t-í, protože ví, na koho se obrátit [Ezd 9,5, sr. Jr 17,17]. Hospodin učiní konec všechněm, kteří si libují v ponižování druhých [Sof 3,19; sr. Ex 23,22].

Hříšník ovšem ze svého t-í nevyjde [Kaz 2,26], sám sebe bolestí trápí [Jb 15,20], protože se nedovede trápit, pokořovat a ponižovat před svým Bohem [Dn 10,12].

T-í, o němž mluví SZ, může být velmi rozmanité. Proto se SZ nespokojuje jedním hebr. výrazem. Brzy mluví o následcích nepravosti, těžkostech nebo nezdaru, do nichž se hříšník uvádí [’áven, Př 22,8. Jb 5,6 v překladu Hrozného: „Nezdar z prachu nevzniká, nýbrž člověk plodí bídu“], brzy o lopotě a bídě [hebr. ‘ámál, Jb 3,10; 7,3 („bědné noci“, Hrozný), Ž 10,7; Př 31,7], brzy o úzkosti [hebr. sárá, Př 1,27], sužování [hebr. sárar, Ž 143,12; Am 5,12], jindy o neštěstí [hebr. havvá, Př 19,13] nebo ublížení [hebr. ‘eseb = nádenická práce?, Př 10,22]. Brzy jde o útisk [hebr. lachas, 2Kr 13,4; Jb 36,15], brzy o otrocké nošení břemen, robotu [hebr. siblá, sᵉbálá, Ex 1,11; 2,11; sr. 5,4n; 6,6n], jindy o panický strach [hebr. mᵉhûmá, 1S 5,9.11] a tíseň [hebr. mᵉsûká, Sof 1,15], jindy o těžkou nehodu [hebr. ’éd, 2S 22,19; Ž 18,19] nebo zlo, špatnost, útrapy [hebr. ra‘, Gn 44,29; Nu 11,15; Ž 88,4; Jr 2,27; 17,17; 29,11; 48,16; Abd 1,13] a marnou snahu [hebr. rᵉ‘ût, Kaz 1,14; 2,11.26; 4,6; 6,9] Rt 1,13 mluví o roztrpčení, zahořklosti [hebr. mar]. V Gn 12,17 jde o postižení ranami nebo nemocí právě tak jako v Př 6,33 [hebr. n-g-’]. Podobně je tomu v Ž 89,23. Někdy může výraz trápiti znamenat také znásilniti, jako na př. v Sd 20,5, ač je zde užito hebr. ‘áná, nebo pronásledovati, jako u Jb 19,28, kde je užito hebr. rádaf [= honiti]. V Gn 31,40 jde o výraz ’akal = sžírati, u Sd 14,17 o sloveso sûk = přiváděti do úzkých, naléhati, nutiti a pod. Hirsch překládá Gn 47,13: „Vyčerpána byla země egyptská… hladem“.

Izraelský Zákon zakazoval jakékoli ponižování (‘áná) vdovy a sirotka [Ex 23,22n].

Výrazy t-í, t-iti je v NZ-ě překládáno osmnáct různých řeckých slov, nejčastěji sloveso basanizein a jeho odvozeniny (basanos, basanismos). Toto sloveso označovalo původně činnost úředníka, který ohněm nebo zkušebním kamenem zkoumal pravost mincí; v přeneseném smyslu se tohoto slovesa a jeho odvozenin užívalo o mučení, jímž museli procházet zvláště otroci, chtělo-li se zjistit, mluví-li pravdu, nebo o nemocích a démonech, mučících člověka [Mt 4,24; 8,6]. Při setkání s Ježíšem prožívali démoni mučivé bolesti [Mt 8,29; Mk 5,7; L 8,28]. U L 16,23.28 je peklo označeno jako místo muk [sr. Ez 32,24.30, kde LXX užívá téhož řeckého výrazu; dále Mt 25,46, kde se mluví o *věčném trápení, věčném trestu, řecky kolasis. Viz níže!]. Ve 2Pt 2,8 jde o duševní muka, která pociťoval Lot nad bezbožností spoluobyvatel Sodomy. Ve Zj 12,2 označuje toto sloveso porodní bolesti; Zj 11,10; 14,10 mluví o eschatologických utrpeních [sr. Zj 9,5]. Také 1J 4,18, kde je užito řeckého slova kolasis = trest, bývá vztahováno na trest posledního soudu [Žilka překládá: „Strach se vztahuje na trest“, Škrabal: „Bázeň je před trestem“] v tom smyslu, že očekávání soudu vzbuzuje bázeň. Ale J. Schneider v Kittelově theol. slovníku má za to, že je nutno toto místo překládat: „Strach obsahuje už v sobě trest“, t. j. člověk, jenž žije ve strachu před Bohem, je už touto bázní potrestán. Jeho strach před Bohem je jeho trestem. To by odpovídalo výroku Ježíšovu u J 3,18. Opak strachu je láska. Dokonalá láska k Bohu vypuzuje všechen strach před ním.

Pro t-í, které způsobuje nemoc nebo posedlost, užívá řecký NZ ještě výrazů synechesthai [= býti stižen, na př. horečkou, L 4,38], katechesthai [= býti zdržován, postižen, J 5,4], ochleisthai, enochleisthai, [= býti obtěžován, Sk 5,16; L 6,18], kakós echein, paschein [= zle se trápit, velmi se trápit, Mt 17,15]. Nemoc bývá označována také výrazem mastix [= důtky, Mk 5,34; Kral. překládají totéž slovo výrazem neduh u Mk 3,10; 5,29; nemoc u L 7,21]. Mk 5,26 připomíná o ženě, stižené krvotokem, že mnoho vytrpěla (paschein) od mnoha lékařů, kteří se marně pokoušeli o její vyléčení.

Řecké anetazein znamená útrpně vyslýchati [Sk 22,29], t. j. vyslýchati s použitím mučení [Sk 22,24, sr. Žd 11,36]. Podobný význam má i řecké timórein [= trestati, tresty donucovati] ve Sk 22,5; 26,11.

Ostatní zmínky o t-í mají více méně vztah k duševnímu stavu člověka. Ti, kteří propadnou Božímu hněvu při posledním soudu, protože páchali zlo, budou stiženi tísní [Kral. trápením] a úzkostí [Ř 2,9]. Téhož výrazu thlipsis užívá Pavel v 1K 7,28, kde mluví o „t-í těla“ těch, kteří se ožení a dočkají se posledního soudu se všemi jeho doprovodnými zjevy hrůzy, kdy bude mít člověk dost starostí se sebou [sr. Mk 13,17; L 21,23]. Pavel by rád věřící uchránil pro tuto dobu rodinných starostí, které připoutávají člověka k pozemským potřebám a tím zvyšují zevnější tíseň [tak překládá Žilka místo kral. „trápení těla“], jež čeká každého v čas konečné zkoušky. Podle Nestlova textu překládají novější překladači 2K 1,6 takto: „Ať jsme souženi, [je to] pro vaše povzbuzení a spásu, ať jsme potěšováni, [je to] pro vaši útěchu, která se účinně projevuje ve snášení týchž utrpení [pathémata, Kral. trápení], jež také my trpíme. A máme o vás pevnou naději, protože víme, že, jako jste účastni utrpení (pathémata), tak i útěchy“. Ze souvislosti tohoto místa je patrno, že Pavel svá utrpení spojuje s utrpeními Kristovými [sr. v. 5, kde je tentýž výraz pathémata] a tím s utrpeními celé církve. Tak jako spojuje utrpení všecky věřící navzájem, tak také se jim dostává společná útěcha skrze Krista úměrná utrpení. „Takové spojení v útěše a utrpení s Kristem v něm i navzájem mezi věřícími je nejlepší zárukou vytrvalosti ve víře. Tyto verše podávají článek víry o obcování svatých ve skutečném životě“ [Škrabal]. – Řeckého synthryptein [= lámati, rozdírati, změkčiti] je užito ve Sk 21,13: „Proč mi pláčem rozdíráte [rozrýváte] srdce?“

U Mt 6,34 jsou každodenní starosti o oděv a výživu nazývány t-ím [řecky kakia = zlo, námaha, trampota]. Ježíš varuje učedníky, aby se neznepokojovali starostmi o budoucnost a tak nepřidávali tíže k trampotám jednoho dne – každý den má dost svého trápení. Mají přece zaslíbení, že jim bude všecko potřebné přidáno, soustředí-li se ve svém úsilí na království Boží.