Vyslýchati

Vyslýchati, vyslyšeti, vyptávati se, konati výslech [Dt 1,16], vyhověti žádosti [2S 14,16]. Ve SZ-ě jde většinou o vyslýchání modliteb, při čemž hebrejština užívá dvou sloves: šáma‘ [= slyšeti] a ‘áná [= odpověděti]. SZ člověk byl přesvědčen, že Bůh nejen slyší křik [Ex 22,23; Neh 9,9], hlas [Dt 26,7; 33,7; 2S 22,7; 1Kr 17,22], modlitbu [1Kr 9,3; 2Pa 33,13; Jb 22,27], volání [Jb 27,9; Ž 4,4], pláč [Ž 6,9], ale také odpovídá [1Kr 18,37; Ž 3,5; 4,2; 13,4; 17,6; 20,2; 34,5; 55,3; 69,14.17n; 86,1.7; 99,6.8; 118,21; 119,26.145; 120,1; 147,7; Iz 41,17; Oz 14,8], a to v souhlase se svým milosrdenstvím [Ž 69,14], pro svou pravdu [Ž 143,1], v čas milosti [Iz 49,8]. Bůh slyší a odpovídá na žádost ponížených [Ž 10,17], pokorných [Ž 6,10; 28,2.6], spravedlivých [Ž 34,18; Př 15,29], chudých [Ž 34,7; 69,34], v něho doufajících [1Pa 5,20], a to celou svou bytostí, takže jeho slyšení je zároveň vyslyšením [*Slýchán].

Podle Iz 65,24 Bůh vyslýchá dřív, než člověk ukončí svou modlitbu [sr. 2Kr 20,4n]. Ovšem, jsou případy, kdy Bůh na volání neodpovídá [1S 8,18; 2S 22,42; Jb 35,13; Ž 18,42; Př 1,28; 21,13; Jr 11,11; Ez 8,18; Mi 3,4].

V NZ-ě se mluví poměrně málo o vyslýchání modliteb zřejmě proto, že se skutečnost vyslýchání předpokládá [sr. Mt 6,7; L 1,13; J 9,31; 11,41n; Sk 10,31; Žd 5,7], jak je vidět i z Ježíšových podobenství [L 18,1nn] a z apoštolských výzev k modlitbám [Ř 12,12; Ef 6,18; Ko 4,2; 1Tm 2,1; Jk 5,14 a j.].