Ponížiti (se)

Ponížiti (se). Toto sloveso a jeho odvozeniny mají už ve stč. mnohonásobný význam, jak je patrno také z toho, že tímto slovesem a jeho odvozeninami překládají Kral. ve SZ aspoň 16 různých hebr. výrazů, z nichž tři byly uvedeny v hesle *Pokora, *Pokořiti se [‘ání, šáfál, tachᵃnún]. Poníženost a pokora jsou totiž souznačné výrazy. Většina míst, kde Kral. překládají ponížen, ponížený, ponížiti, má v hebr. kořen, špl [šáfál, šáfal, šáfél]. Ve významu učiniti nízkým, snížiti [na př. zdi nebo pevnost] máme špl v Iz 25,12; 26,5, ale už zde prosvítá přenesený význam: učiniti [se] nepatrným, bezvýznamným, malým v očích Božích i lidských, pokořiti [1S 2,7; 2S 6,22; Ž 75,8; 138,6; Iz 2,12; 5,15]; Bůh trestá pýchu těch, kteří se chtějí něčím zdát a nedovedou se pokořit před ním [Iz 25,11; Ez 21,26; Dn 5,22; Sd 4,23; Ž 107,12; na obou posledních místech je hebr. kána‘], zato však ty, kteří se ponižují anebo byli všelijak poníženi, povyšuje [Ez 21,26 sr. L 1,52] a těší [sr. 2K 7,6], ale často sám ponižuje, aby zkoušel [Dt 8,2n hebr. ‘áná], Lv 16,29.31; 23,27; Nu 29,7 vyzývá k pravidelnému pokání v určité sváteční dny [Kral. ponižovati duší, životů“] a každé upřímné sebeponížení [hebr. kána‘], přiznání viny a uznání Božích nároků a jeho svrchovanosti je v očích Božích příznivě hodnoceno [Ex 10,3; Lv 26,41; 1Kr 21,29; 2Kr 22,19; 2Pa 12,6n.12]. Bůh vyslýchá modlitbu ponížených, utrápených, chudých [‘ání Ž 10,17; sr. 102,18, kde je hebr. ‘ar‘ár = nahý, Kral. ponížený], takže Př 16,19 prohlašuje, že „lépe jest poníženého duchu býti s poníženými, než děliti kořist s pyšnými“ [sr. 15,33; 18,12, hebr. ‘anává = ponížení, pokora, soužení; sr. Jb 22,29]. Naděje, že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, utěšuje pisatele Pl, třebas se v něm duše rozplývala [Kral. „ponižuje“, hebr. šúch] trápením a pláčem [Pl 3,20nn]. Za to „jazyk ošemetný v nenávisti má ponížené“, t. j. ty, jež sám zkrušil [hebr. dak, Př 26,28]. Někdy má výraz ponížiti význam potupiti [na př. znásilněním, hebr. ‘áná, Gn 34,2; sr. Dt 21,14; 22,24; Ez 22,10n, sr. 18,6]. Jindy zase může jít o předstíranou poníženost, poddanství [Dt 33,29 Kral. „Tvoji nepřátelé poníženi budou“ – hebr. káchaš = hubeněti, vyschnouti, na př. Ž 109,24 -, t. j. budou předstírati, že se vzdávají]; nepřátelé lidu Božího však v době uskutečněné Boží spásy budou přemoženi, potlačeni [Kral. poníženi Iz 60,14, hebr. šáchach] i když kdysi o něm platilo, že pro neposlušnost Božích zákonů musel sestoupiti hluboko pod Bohem určenou úroveň [hebr. járad = sestoupiti, Kral. ponižovati se, Dt 28,43].

V NZ jde o výrazy tapeinos, tapeinún, jež Kral. překládají střídavě pokorný [Mt 11,29], ponížený [L 1,52], nízký [Ř 12,16], pokořiti se [1Pt 5,6], ponížiti se [Jk 4,10], býti snížen [F 4,12]; dále tapeinósis [= ponížení, na př. L 1,48]. I zde jsou tedy *pokora a ponižovati se souvztažné výrazy. Kristus se zbavil své božské slávy a ponížil se, přijav lidství se všemi jeho důsledky [F 2,8; také Sk 8,33, jež Žilka správněji překládá: „Ponížením byl soud nad ním zrušen“]. Pavel se „ponížil“ tím, že se vlastní prací staral o živobytí, když kázal v Korintě, ač se na něj vztahoval výrok Ježíšův Mt 10,9n [2K 11,7; sr. F 4,12]. Ježíš prohlašuje za největšího v království nebeském toho, kdo „by se ponížil [Žilka: „kdo je pokorný“] jako toto dítě“ [Mt 18,4]. K tomu poznamenává Schlatter: „Tapeinos se podobá dítěti tím, že se v svém myšlení a chtění soustřeďuje na to malé, nenápadné a bezprostřední, že není ponoukán vůlí k moci, ale ve své drobné, sobě přidělené oblasti vykonává s plnou láskou svěřený úkol; tím se liší pokora Ježíšova od všeho asketického sebeponižování“. Možná, že tu Ježíš myslil i na to, že dítě je hotovo přijímat veliké dary bez nejmenšího pomyšlení na to, že by si je muselo nějak vysloužit nebo za sloužit; jinými slovy: dítě je otevřeno tomu, čemu nábožensky říkáme milost. Ponižovati se znamená také přijímati služebnickou úlohu [Mt 23,11n], poslední, bezvýznamné místo [L 14,7-11]. Ponížení může označovat stísněné, ubohé okolnosti, v nichž se kdo octl [L 1,48; sr. Sk 8,33]. Právě ponížení boháče [t. j. ztráta majetku a významnosti] je podle Jk 1,10 jedinou jeho příčinou k chloubě, protože pak může mít naději na proměnu svého srdce [sr. L 18,14.22-27]. Ponížení může být totožné s pokáním [Jk 4,10 sr. s v. 6-9], ale také se zahanbením [2K 12,21]. Ve F 3,21 stojí ponížení v protikladu ke slávě.